Tdo nº 3 Tdo 51/2019 of Senát 3, February 06, 2019

• Resolution Date: February 06, 2019
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 51/2019-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 2. 2019 o dovolání obviněného D. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 7 To 294/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 121/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného D. Š. odmítá.

Odůvodnění:I.

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 16 T 121/2018, byl obviněný D. Š. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 15. 5. 2018 ve 14:59 hodin v obci P., okr. Plzeň-jih, na louce u čističky odpadních vod, kam poškozeného V. K., narozeného XY, předtím zavedl, k poškozenému přistoupil a přes jeho slovní odpor, odpovídající jeho intelektovým schopnostem na hranici lehké a středně těžké mentální retardace, mu dvakrát prohledal batoh, který měl poškozený postavený u nohy, a v batohu nalezl dvě obálky s finanční hotovostí nejméně ve výši 11.000 Kč a 13.500 Kč, o které se s ním začal poškozený ihned intenzivně přetahovat, přičemž mu poškozený vytrhl z ruky obálku s finanční hotovostí 11.000 Kč a obžalovaný poškozenému obálku s finanční hotovostí nejméně ve výši 13.500 Kč a strčil si ji za triko, pak poškozeného silně udeřil dvěma údery do obličeje v úmyslu mu zabránit, aby se poškozený pokusil vzít obálku s penězi zpět, v důsledku čehož poškozený spadl na zem a obžalovaný se z místa začal vzdalovat, když poškozený jej prosil, aby mu obálku s penězi vrátil, na což obžalovaný reagoval výhružkami, že jestli mu nedá pokoj, tak jej zmlátí znovu, když držel poškozený v ruce telefon, řekl mu, že mu ho zlomí, přičemž poškozený stále usilovně prosil o vrácení peněz, načež mu obžalovaný z obálky část peněz vrátil, přičemž si ponechal částku nejméně ve výši 5.000 Kč a odešel, a peníze použil pro svoji potřebu, svým jednáním poškozenému způsobil pohmožděniny a škrábanec na tváři bez nutnosti lékařského ošetření.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému V. K., nar. XY, bytem XY, PSČ XY, na náhradě škody částku 5.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený V. K., nar. XY, bytem XY, PSČ XY, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 16 T 121/2018, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu.

O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 7 To 294/2018, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu Plzni ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 7 To 294/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 231–232), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), kdy obviněný konkrétně odkazuje na písm. g).

Obviněný uvedl, že skutek, jak je popsán ve výrokové větě rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož vůči poškozenému nepoužil násilí ani pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Souhlasí se soudem druhého stupně, že je třeba násilí či pohrůžku násilí posuzovat vždy individuálně, avšak současně má za to, že v jeho případě tomu tak nebylo, neboť se s poškozeným procházel poměrně dlouhou dobu po městě a poškozený mohl kdykoliv jeho společnost opustit či vyhledat pomoc, pokud by se...