Tdo nº 4 Tdo 77/2019 of Senát 4, February 06, 2019

• Resolution Date: February 06, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tdo 77/2019-31USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 2. 2019 o dovolání obviněného M. V., nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 7 To 136/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 193/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 24 T 193/2015, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání tří přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

„1) dne 13. 1. 2015 kolem 14.20 hodin ve Varnsdorfu, okres Děčín, na křižovatce ulic XY, XY a XY a po ulici XY směrem do obce XY, řídil osobní motorové vozidlo VW Golf, r.z. XY, přičemž mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně pod č.j.: 24 T 161/2011 ze dne 8. 10. 2013, m.j. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců,

2) dne 20. 7. 2015 kolem 9.10 hodin v katastru obce Rumburk, okres Děčín, na ulici XY, ve směru ke křižovatce s ulicí XY, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, r.z. XY přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 10. 2013, č.j. 24 T 161/2011-97, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2014, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců,

3) dne 19. 10. 2015 ve 13.52 hod. ve Varnsdorfu, okr. Děčín, nejméně v ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, reg.zn. XY, stříbrné barvy, kdy projel okolo v této ulici stojících dvou hlídek PČR, kterými byl poznán a pronásledován, s vozidlem následně odbočil na parkoviště u objektu restaurace č. p. XY v ulici XY, kde zastavil a před hlídkami PČR utekl, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 10. 2013, č.j. 24 T 161/2011-97, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2014, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.“

Za uvedené jednání byl obviněný M. V. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 36 měsíců.

Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 24 T 193/2015, podal obviněný M. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 7 To 136/2016, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 7 To 136/2016, podal následně obviněný M. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem opětovně jednal v jeho nepřítomnosti, aniž pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Dále uvedl, že si je vědom skutečnosti, že v případě vyrozumění o konání veřejného zasedání přichází do úvahy možnost doručit zásilku ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř., tj. fikcí, nicméně s přihlédnutím ke skutečnosti, že již byl v minulosti jedenkráte k veřejnému zasedání předvoláván, očekával, že postup odvolacího soudu bude totožný, tj. bude opět předvolán. Navíc muselo být odvolacímu soudu zřejmé, že na účasti ve veřejném zasedání má velký zájem. I pro případ, že by pouhé vyrozumívání o konání veřejného zasedání bylo shledáno postupem správným, pak namítl další pochybení spočívající v tom, že zásilka mu posléze nebyla vhozena do schránky a byla vrácena odesílateli, a tedy nikdo mu nepodal informaci o tom, kdy se veřejné zasedání koná a kde je příslušná zásilka uložena či vyvěšena. V takovém případě se nemohlo jednat o řádné doručení podle § 64 odst. 4 tr. ř. Rovněž uvedl, že v době konání veřejného zasedání byl hospitalizován v nemocnici. Jednak se tedy nemohl jednání účastnit, a jednak, neboť mu nebyl znám faktický termín jeho konání, se z něj nemohl ani řádně omluvit.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odvolacímu soudu vytkl, že ačkoli k jeho rukám adresoval dopis, v němž navrhoval výslech svědka K., odvolací soud se s tímto jeho návrhem nevypořádal. Současně vytkl vadu řízení před nalézacím soudem, neboť i zde trval na své osobní účasti, což mu nebylo umožněno. Navíc podle něj u soudu prvního stupně nebyli vyslechnuti všichni svědci. S ohledem na svou neúčast přitom nemohl uvést návrhy na doplnění dokazování, ani se k výpovědím svědků nemohl vyjádřit. V této souvislosti vyjádřil názor, že takové vady jsou dostatečné proto, aby bylo možno podřadit je pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný pouze uvedl, že od počátku trestního řízení popíral, že by se trestné činnosti dopustil. Oba soudy však provedené důkazy hodnotily svévolně a jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Za rozhodující pak soudy bezdůvodně vzaly výhradně důkazy svědčící v jeho neprospěch a...