Tdo nº 3 Tdo 1266/2018 of Senát 3, January 30, 2019

• Resolution Date: January 30, 2019
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 1266/2018-57

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných P. J., nar. XY, bytem XY, XY, I. M., nar. XY, bytem XY, XY, XY, Nizozemí, a H. Š., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 136/2013, takto:

1. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 6 T 136/2013, v částech, vztahujících se k obviněným P. J., I. M. a H. Š., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 6 T 136/2013, byly obviněné P. J., I. M. a H. Š. (a dále obviněné M. R. a D. Š.) podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěny obžaloby pro jednání, jímž měly spáchat trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem.

O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku podaném v neprospěch obviněných rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným v neprospěch obviněných, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání shrnul předchozí průběh trestního řízení a poukázal na to, že důvodem zprošťujícího výroku nalézacího soudu byl právní závěr, že soud v jednání obviněných neshledal existenci materiálního znaku trestného činu ve smyslu § 3 trestního zákona, neboť vyhodnotil stupeň společenské nebezpečnosti jejich jednání jako nepatrný. Nepatrnou společenskou nebezpečnost soud odůvodnil tím, že obviněné se předmětného jednání dopustily ve velice mladém věku, protože chtěly někam patřit, někomu vyhovět či zaujmout, a prakticky ze své pozice nemohly veřejné mínění v zásadě nijak ovlivnit. Z motivace obviněných ve vztahu k P. J. a H. Š. navíc dovodil absenci zavinění ve formě alespoň nepřímého úmyslu. Odvolací soud zamítl odvolání státní zástupkyně, aniž by se řádně zabýval její přiléhavou argumentací. S rozhodnutím odvolacího soudu se dovolatel neztotožňuje. Nalézací soud učinil jednoznačný závěr, že hnutí Resistance Women Unity (RWU), prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, a je hnutím ve smyslu § 260 odst. 1 trestního zákona. Obviněné se trestného činu dopustily veřejným propagováním neonacistického hnutí RWU, jež byla uskutečňována zcela otevřeně na společensky velmi exponovaných místech, konkrétně na významných náměstích a přilehlých bulvárech největších měst republiky, formou vystavování transparentů s názvem hnutí RWU, a to v bezprostřední souvislosti s nenávistnými projevy pronesenými jménem tohoto hnutí samostatně stíhanou L. K. Stran posouzení skutečné míry společenské nebezpečnosti odkázal dovolatel na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10, které se týkalo skutkově velmi podobné věci. Dovolatel uvedl, že v České republice je uplatňována právní koncepce tzv. perfekcionalistického liberalismu, podle něhož jsou zakázané projevy intolerance škodlivé již tím, že byly proneseny, aniž by měly jakýkoli vliv na jednání dalších nezúčastněných osob. Dále poznamenal, že obviněné I. M. bylo v době činu 22 let, obviněné H. Š. 28 let a obviněné P. J. 19 let, jednalo se tedy o dospělé osoby. Úvaha soudu o nezpůsobilosti jejich jednání podstatněji ovlivnit své okolí není podle dovolatele namístě, neboť si lze jen stěží představit způsob propagace neonacistického hnutí, který by byl více efektivní než způsob, jaký zvolily obviněné. Nalézací soud podle dovolatele rovněž pochybil, když nekriticky přijal část výpovědí obviněných ohledně jejich údajných pohnutek k držení závadových transparentů. O pravých pohnutkách obviněných přitom svědčí právě charakter jejich jednání. K tomu poukázal na závěry Ústavního soudu v citovaném nálezu, podle nichž, pokud určitá osoba drží v průvodu transparenty odkazující na neonacistické hnutí, nelze toto chování hodnotit jinak, než že se tím hlásí k tomuto hnutí, včetně jeho nosných myšlenek, a tím ho propaguje. Nalézací soud rovněž pochybil tím, že se nezabýval ani otázkou, zda obviněné in eventum nemohly žalovaným jednáním naplnit jinou do úvahy přicházející skutkovou podstatu trestného činu, například ve smyslu § 261 trestního zákona.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2...