Tdo nº 6 Tdo 1090/2018 of Senát 6, January 17, 2019

• Resolution Date: January 17, 2019
• Issuing Organization: Senát 6

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

6 Tdo 1090/2018-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2018, č. j. 7 To 132/2018-2802, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 57/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 2. 2018, č. j. 7 T 57/2015-2758, byl obviněný V. S. (dále rovněž „obviněný“) zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 2 ZT 124/2014, která mu kladla za vinu, že

   v přesně nezjištěné době nejprve zajistil překlad z anglického originálu do českého jazyka knihy „Základy tauhídu, islámsky koncept Boha“ od propagátora salafistického učení a reprezentanta salafistického hnutí A. A. B. P., následně zajistil vytištění této knihy a v období nejméně ode dne 20. 11. 2012 do dne 26. 04. 2014, kdy byl zadržen, umístil nabídku prodeje této knihy na veřejně přístupné internetové stránky http://infomuslim.cz awww.islamweb.cz a dále její distribuci prováděl zejména prostřednictvím internetového knihkupectví www.kosmas.cz, kde byla anotována mimo jiné slovy „Povinná četba pro všechny, kdo si přejí správně pochopit náboženství islámu“, a rovněž v Islámském centru v Praze na adrese Praha 1, Politických vězňů 915/14, jakož i v prostorách sídla Muslimské obce v Praze, Islámské nadace v Praze a Ústředí muslimských obcí na adrese Praha 9, Blatná 1491, taktéž v místě svého bydliště na adrese XY a na dalších přesně nezjištěných místech, ačkoli vzhledem ke svému postavení předsedy M. o. XY, ředitele I. c. v XY, člena správní rady I. n. v XY a místopředsedy Ú. m. o. a vzhledem ke svému vzdělání a svým znalostem věděl a musel vědět, že jde o knihu, která s cílem získat další stoupence salafistického hnutí šíří salafistické učení, hlásající mimo jiné netoleranci a nenávist k jiným náboženstvím, včetně nenávisti k výkladu islámu odlišnému od výkladu salafistického, jakož i nenávist k demokratickým institucím a principům, a to právě proto, že tyto demokratické instituce a principy chrání svobodu vyznání i další základní práva a svobody osob, jejichž způsob života nekonvenuje salafistickému učení, potažmo tedy musel vědět, že kniha „Základy tauhídu, islámsky koncept Boha“, která zcela zjevně nepřipouští život podle odlišných pravidel než salafistických, šíří myšlenky, o jejichž realizaci se salafistické hnutí a zejména pak islamistické hnutí, které je reprezentováno celou řadou organizací, např. Hizb ut Tahrír, Džabhat al-Nusra, Emirát Kavkaz nebo al-Kajda, v praxi také zasazuje, a to i prostřednictvím teroristických útoků,

   čímž měl spáchat zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.

2. O odvolání státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 7 To 132/2018-2802, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

   II.

   Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti citovanému usnesení městského soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., jelikož podle něj bylo napadeným usnesením rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedeném v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., ačkoli již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

4. V návaznosti na zopakování podstatných skutečností dosavadního řízení (str. 1 až 4 dovolání) vyjádřil dovolatel nesouhlas s přijatými právními závěry v tom směru, že namítá

   a) nesprávnost závěru soudů, že salafismus nemá znaky hnutí podle § 403 odst. 1 tr. zákoníku,

   b) nevyčerpání možného právního posouzení předmětného skutku podle jiného ustanovení zákona, zejména podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

   c) neopodstatněnost zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. za situace, kdy soud považoval ta prokázané veškeré žalované jednání obviněného, tedy zejména toho, že se podílel na vydání českého překladu předmětné salafistické knihy.

5. Otázka, zda konkrétní společenství je hnutím, je podle dovolatele otázkou právní a nikoli znaleckou, což je patrné i ze stanoviska Nejvyššího soudu č. 11/2007 Sb. rozh. tr. K výkladu znaku hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku a připomenul závěry obsažené v komentářové literatuře jakož i zmíněném stanovisku, podle něhož je svoboda projevu na stejné úrovni jako rovnoprávnost občanů bez ohledu na jejich národnost, rasu, třídní či náboženskou příslušnost. Uvedený objekt je výslovně chráněn rovněž prostřednictvím trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezení jejich práv a svobod podle § 198a tr. zák., resp. podle § 356 tr. zákoníku. Propagace může být i skrytá v podobě literárního díla, které glorifikuje hnutí či jeho představitele v úmyslu pachatele ovlivnit takovým jednáním další osoby. Pachatel může svým jednáním spáchaným na území republiky podporovat nebo propagovat hnutí existující v cizině nebo naopak.

6. Podle názoru dovolatele není důležitá míra organizovanosti, nýbrž složka ideová, jež vede k tomu, že určitá část populace na základě zvnitřnění určité ideologie identifikuje společné zájmy, pod jejichž prizmatem jedná a které se pak často snaží i prosazovat. Organizovanost již představuje jen stránku technickou, jelikož charakter organizace je determinován právě charakterem prosazované ideologie. Je-li tento charakter společensky toxický, jsou nutně toxické i zájmy a aktivity tohoto hnutí.

7. Z vyjádření znalců slyšených v předmětné věci podle dovolatele vyplynulo, že pojem salafismus se používá jak ve významu konkrétní ideologie, tak ve významu hnutí, přičemž tento pojem mnohdy splývá s označením extrémistické podoby islamismu jako politického hnutí směřujícího k teokracii (salafistický islamismus). O nastolení této formy politického režimu usiluje i B. P. v předmětné publikaci. Takový politický koncept je s demokratickými hodnotami neslučitelný, neboť je založen na bezvýhradné akceptaci šaríi. Autor publikace sice přímo nepopisuje vládu šarie a implikace s tím spojené, pléduje však za její politické prosazení jako jediného zdroje práva a vlády. Pro případ, že je tento extrémistický postoj odmítán, káže B. P. nenávist. Tento extrémistický postoj B. P. nezastává osamoceně. Je součástí významného islamistického hnutí označovaného jako salafistické či salafistické islamistické hnutí. Na podporu tohoto závěru obžaloba snesla celou řadu důkazů, mezi nimi rovněž znalecký posudek Masarykovy univerzity zpracovaný prof. Marešem.

8. Podle dovolatele označené hnutí, stejně jako B. P., usiluje o prosazení práva šaría jako základního pilíře pro fungování společnosti a státu. Vzhledem k množství interpretačních pastí spojených se správnou identifikací aktů nevíry či polyteismu je uvedené hnutí poměrně fragmentované, nicméně stran klíčového významu šaríe v životě společnosti panuje naprostá shoda. Ve světě hlásaném B. P. a jeho ideovými souputníky tudíž pro svobodu, pluralitu názorů ani respekt k druhým neexistuje místo. Jednoduše řečeno, akty nevíry či polyteismu nejsou identifikovány proto, aby byly posléze tolerovány.

9. V tomto ohledu nejvyšší státní zástupce podotýká, že obžaloba reflektovala názor komentářové literatury, že postačí konkretizace takového hnutí v hrubých obrysech především z hlediska jeho směřování k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásání vymezené záště.

10. Soudy opřely závěr o neexistenci salafistického hnutí o závěry znaleckých posudků, především pak revizního znaleckého posudku. Vymezení pojmu hnutí je však vždy otázkou právní. Přestože je pojem obsažený v § 403 odst. 1 tr. zákoníku doplněn přívlastkovou větou, která ho co do ideové složky charakterizuje, pro účely aplikace citovaného ustanovení je třeba vyložit uvedený pojem samostatně. Znalec odpovídal na právní otázku, přičemž k takovému závěru soud nesmí přihlížet. Tuto otázku měly soudy v rovině hmotně právní posoudit samy. Jestliže soudy namísto vlastních úvah vztahující se k závěru, zda byl či nebyl naplněn znak hnutí, jsou jejich rozhodnutí v této části nepřezkoumatelná. Salafismus znaky hnutí naplňuje, a to i ve smyslu citovaného stanoviska, existovalo v době, kdy je obviněný propagoval, byť nikoli na území České republiky.

11. K druhému okruhu námitek nejvyšší státní zástupce uvedl, že nalézací soud nerespektoval ustálenou judikaturu, podle níž při zachování podstatné části skutkového děje (totožnosti skutku) nelze obviněného zprostit obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., nýbrž pouze podle § 226 písm. b) tr. ř.

12. Nalézacímu soudu dovolatel dále vytkl, že se nezabýval tím, zda obviněný svým jednáním nenaplnil znaky mírnějšího trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný se podílel na vydání knihy obsahující minimálně na str. 27 výzvu k nenávisti proti představitelům sekulárního establishmentu z náboženských důvodů, přičemž tito představitelé jsou nepochybně skupinou obyvatel.

13. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř...