Tdo nº 3 Tdo 1545/2018 of Senát 3, January 16, 2019

• Resolution Date: January 16, 2019
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 1545/2018-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání obviněného P. Z., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 To 216/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 10/2018, t a k t o :

1. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu * se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 To 216/2018, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 2 T 10/2018.

   Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

3. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. Z. nebere do vazby.

   O d ů v o d n ě n í :

   I.

   Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 2 T 10/2018, byl obviněný P. Z. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zakoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v P., okres Brno-venkov, dne 24. října 2017 kolem 1.40 hodin po předchozím požití drogy, tzv. pervitinu, řídil osobní automobil Opel Vectra, registrační značky XY, na silnici II. třídy č. 430 v km 5,314 za kruhovým objezdem ve směru od Brna, kde vyjel do protisměru přes vodorovné dopravní značení – dvojitou čáru souvislou a čelně narazil do služebního vozidla Policie České republiky, tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, jedoucího z opačného směru. Po střetu vozidel vozidlo řízené obžalovaným vjelo vlevo mimo vozovku, kde narazilo do sloupu veřejného osvětlení. Obžalovaný byl přitom již z Brna z ulice XY pronásledován hlídkou Policie České republiky, neboť nedbal pokynů policistů k zastavení svého vozidla. Řidič služebního vozidla Policie České republiky, do něhož obžalovaný svým vozidlem narazil, D. J. utrpěl při srážce vozidel zranění, a to podvrtnutí krční páteře a drobnou oděrku na levém zápěstí, která mu způsobila bolesti levého zápěstí a omezila hybnost v krční páteři. Obvyklý způsob života poškozeného byl omezen po dobu kratší 7 dnů. Ve vzorku krve, která byla obžalovanému odebrána 24. října 2017 v 3.50 hodin, se nacházelo 172 ng/ml metamfetaminu a 33 ng/ml amfetaminu. Metamfetamin a amfetamin jsou psychotropními látkami zařazenými do přílohy 5, seznamu č. 5 psychotropních látek v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Poškozením služebního motorového vozidla Policie České republiky byla způsobena škoda 116.000 Kč České republice – Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje a poškozením sloupu veřejného osvětlení byla způsobena škoda obci P. 22.675 Kč. Obžalovaný řídil osobní automobil, ačkoliv nesměl, neboť rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravněprávních činností č. j. ODSČ-48863/17-23 ze dne 28. 4. 2017, které bylo obžalovanému doručeno 5. 5. 2017 a nabylo právní moci 23. 5. 2017, mu byl uložen jako sankce za přestupek mimo jiné zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na 14 měsíců od právní moci rozhodnutí.

   Za to byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců nepodmíněně.

   Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

   Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 5 (pěti) roků.

   Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se ruší výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu Brno-venkov č. j. 12 T 139/2017-74 ze dne 27. 10. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

   Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit České republice – Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, Kounicova 24, škodu 116.000 Kč a Obci P., IČ XY, se sídlem P., okres Brno-venkov, škodu 17.090 Kč.

   Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 2 T 10/2018, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu.

   O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 To 216/2018, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

   II.

   Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 To 216/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 208–209), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

   Obviněný své dovolání staví především na námitce vůči prokázání míry ovlivnění návykovou látkou v době řízení vozidla a s tím související nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla. Obviněný zdůrazňuje, že si je vědom společenské závažnosti svého jednání, avšak je přesvědčen, že soudy nižších stupňů se zásadním způsobem a bez přesvědčivého odůvodnění odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, obviněnému byl ukládán trest za větší počet trestných činů, než kterými měl být uznán vinným. Dále připomíná argumentaci z odvolání, zejména, že již dříve bylo u návykových látek vyjma alkoholu uzavřeno, že je vždy v každém jednotlivém případě třeba zkoumat míru ovlivnění obviněného za účasti znalce. Nadto pak nebyla vytvořena žádná arbitrární hranice pro určení ztráty způsobilosti k řízení motorového vozidla, přičemž připomíná, že pokud již lze takovou hranici přijmout, pak se jedná o množství, které látky obsažené v krvi obviněného nedosáhly (metamfetamin 200 ng/ml a zjištěná hranice v krvi obviněného byla 172 ng/ml)...