Tz nº 8 Tz 41/2018 of Senát 8, January 16, 2019

• Resolution Date: January 16, 2019
• Issuing Organization: Senát 8

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

8 Tz 41/2018- 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. U., nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 1979, sp. zn. 1 T 92/79, a rozhodl t a k t o :

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 1979, sp. zn. 1 T 92/79, byl porušen zákon v ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění, v neprospěch obviněného XY.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Za splnění podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. se rozhoduje tak, že obviněný XY se podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 31. 3. 1979 do 12.00 hodin a ani do 24 hodin po tomto termínu v úmyslu trvale se vyhnout vojenské činné službě nenastoupil k v. ú. XY přesto, že dne 15. 3. 1979 vlastnoručně převzal povolávací rozkaz řady E čís. 113896 a povinnosti z toho vyplývající znal,

že tedy v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupil službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze,

čímž měl spáchat trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák.,

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Odůvodnění:

1. Dosavadní průběh řízení

   1. Rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 1979, sp. zn. 1 T 92/79, byl obviněný XY uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění (dále jen „tr. zák.“), za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Označený rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 1979.

   2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 31. 3. 1979 do 12.00 hodin a ani do 24 hodin po tomto termínu v úmyslu trvale se vyhnout vojenské činné službě nenastoupil k v. ú. XY přesto, že dne 15. 3. 1979 vlastnoručně převzal povolávací rozkaz řady E čís. 113896 a povinnosti z toho vyplývající znal.

   3. Přezkumné řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, v dané věci nebylo konáno.

   4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že obviněný byl vazebně stíhán, a to od 27. 4. 1979 do 17. 5. 1979, a že usnesením předsedy senátu Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 1983, sp. zn. 1 T 92/79, bylo podle § 330 odst. 4 tr. ř. vysloveno, že podle § 60 odst. 1 tr. zák. se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil a podle § 60 odst. 4 tr. zák. se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen.

2. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

   5. Proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 21...