Tdo nº 3 Tdo 584/2018 of Senát 3, December 12, 2018

• Resolution Date: December 12, 2018
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 584/2018-71

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2018 o dovolání podaném K. J., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 4 To 23/2017-2893, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 6/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 46 T 6/2015-2446, byl K. J. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 5. 9. 2008 v Příbrami uzavřel s poškozenými J. K., nar. XY, P. K., nar. XY, J. V., nar. XY a J. V., nar. XY, smlouvu o úvěru, na základě které mu každý z poškozených poskytl částku ve výši 40.000.000 Kč, přičemž celkovou částku ve výši 160.000.000 Kč obžalovaný obdržel ke dni 4. 11. 2008, což stvrdil svým podpisem na listině ,Prohlášení účastníků a doplatek ke smlouvě o úvěru‘ z téhož dne, a zavázal se, že celou poskytnutou částku poškozeným vrátí do 8.9.2009 spolu s 12% úrokem ročně, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zhodnoceny investováním do rozšíření výroby v provozovně v Liberci společnosti O. Ch., ve které K. J. působil jako člen představenstva, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy obžalovaný uvedl poškozeným nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, a to, že společnost O. Ch. představoval prostřednictvím ,Projektu investičních příležitostí do společnosti O. Ch.‘, který zdarma zpracovala společnost M.&C., C. R. pouze jako ukázkovou prezentaci projektu, který následně realizován nebyl, přičemž jeho obsahem byly mimo jiné zkreslené informace o ziscích a výnosech společnosti O. Ch. a dále obžalovaný navrhl zajištění úvěru zástavním právem k pozemkům v jeho osobním vlastnictví v údajné tržní hodnotě 200.000.000 Kč, přestože věděl, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělské a nikoliv stavební, nejsou saturovány inženýrskými sítěmi a nejsou určeny k výstavbě, a proto nemohly dosahovat udávané tržní ceny, přičemž skutečná tržní hodnota pozemků ke dni 2.8.2008 činila 4.910.000 Kč, kdy tímto jednáním ale poškozeným škoda nevznikla, neboť získali za poskytnuté finanční prostředky 20% akcií společnosti O. Ch., jejichž hodnota ke dni jejich nabytí tj. 27.5.2009 činila celkem 120.654.075 Kč, a dále byly jimi poskytnuté finanční prostředky zajištěny zástavním právem k pozemkům ve Š. ve vlastnictví obžalovaného v hodnotě 4.910.000 Kč, a dále směnkou, jejímž avalem byla společnost O. Ch., kdy hodnota 100% akcií této společnosti ke dni 27.5.2009 činila 603.270.376 Kč“.2. Za tento přečin a dále za sbíhající se zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 4 T 51/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 4 To 68/2016, byl odsouzen podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl u něj současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 4 T 51/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 4 To 68/2016, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. K., nar. XY, bytem XY, XY, P. K., nar. XY, bytem XY, XY, J. V., nar. XY, bytem XY, XY, a J. V., nar. XY, bytem XY, XY, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.3. O odvolání obviněného, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaném v jeho neprospěch, poškozených J. V., nar. XY, P. K., nar. XY, a J. K., nar. XY, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2017, č. j. 4 To 23/2017-2893, tak, že k odvolání obviněného a státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil celý napadený rozsudek a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, jehož se dopustil tím, že „dne 05.09.2008 v Příbrami uzavřel s pošk. J. K., nar. XY, a P. K., nar. XY, J. V., nar. XY, a J. V., nar. XY, smlouvu o úvěru, na základě které mu každý z poškozených poskytl částku ve výši 40.000.000 Kč, přičemž celkovou částku ve výši 160.000.000 Kč obžalovaný obdržel ke dni 04.11.2008, což stvrdil svým podpisem na listině ,Prohlášení účastníků a doplatek ke smlouvě o úvěru‘ z téhož dne, a zavázal se, že celou poskytnutou částku poškozeným vrátí do 08.09.2009 spolu s 12% úrokem ročně, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zhodnoceny investováním do rozšíření výroby v provozovně v Liberci společnosti O. Ch., ve které K. J. působil jako člen představenstva, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy obžalovaný uvedl poškozeným nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, a to, že společnost O. Ch. představoval prostřednictvím ,Projektu investičních příležitostí do společnosti O. Ch.‘, který zdarma zpracovala společnost M. & C., C. R. pouze jako ukázkovou prezentaci projektu, který následně realizován nebyl, přičemž jeho obsahem byly mimo jiné zkreslené informace o ziscích a výnosech společnosti O. Ch. a dále obžalovaný navrhl zajištění úvěru zástavním právem k pozemkům v jeho osobním vlastnictví v údajné tržní hodnotě 200.000.000 Kč, přestože věděl, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělské, a nikoliv stavební, nejsou saturovány inženýrskými sítěmi a nejsou určeny k výstavbě, a proto nemohly dosahovat udávané tržní ceny, přičemž skutečná tržní hodnota pozemků ke dni 02.08.2008 činila 4.910.000 Kč, kdy tímto jednáním ale poškozeným škoda nevznikla, neboť získali za poskytnuté finanční prostředky 20 % akcií společnosti O. Ch., jejichž hodnota ke dni jejich nabytí, tj. 27.05.2009 činila celkem 120.654.075 Kč, a dále byly jimi poskytnuté finanční prostředky zajištěny zástavním právem k pozemkům ve Š. ve vlastnictví obžalovaného v hodnotě 4.910.000 Kč, a dále směnkou, jejímž avalem byla společnost O. Ch., kdy hodnota 100 % akcií této společnosti ke dni 27.05.2009 činila 603.270.376 Kč“.Byl odsouzen podle § 250b odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., mu výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. K., nar. XY, bytem XY, XY, P. K., nar. XY, bytem XY, XY, J. V., nar. XY, bytem XY, XY a J. V., nar. XY, bytem XY, XY, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání poškozených J. V., nar. XY, P. K., nar. XY a J. K., nar. XY, zamítnuta.

II.

Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 4 To 23/2017-2893, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. učiněná skutková zjištění soudu I. a II. stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dovolatel úmyslně dopustil předmětného skutku, tj. že by věděl, že Projekt investičních příležitostí do společnosti O. CH., zpracovaný společností M. & C., C. R. a/nebo znalecký posudek zpracovaný Ing. Hůrkou na cenu pozemků v obci Š., obsahovaly nějaké hrubě zkreslené či nepravdivé údaje. Dovolatel v prvé řadě namítá, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona, neboť skutek nevykazuje z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr. zákona potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Odvolací soud se posouzením společenské nebezpečnosti předmětného skutku dostatečně nezabýval, neboť společenskou nebezpečnost zkoumal jen zcela okrajově v části týkající se uložení trestu Soud prvního stupně se přitom touto otázkou nijak nezabýval s ohledem na kvalifikaci skutku jako přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze svým postupem zcela rezignoval na objasnění tzv. materiální stránky trestného činu, která je též obligatorním znakem trestného činu a věnoval jí pouhé dva řádky v prvním odstavci na str. 41 napadeného rozhodnutí. Odborná literatura ve vztahu k této skutkové podstatě trestného činu uvádí, že charakteristickým rysem trestného činu úvěrového podvodu je okolnost, že základní skutková podstata trestného činu nevyžaduje, aby úvěrovým podvodem byla spáchána škoda. Právě tato okolnost byla považována za nedostatek právní úpravy, neboť se tím umožňuje trestní postih i takových jednání, které postrádají typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. V takových případech bude trestní odpovědnost zvažována z hlediska, zda v konkrétním případě jde o jednání nebezpečné pro společnost v míře požadované pro trestní postih, což ovšem z hlediska právní...