Tvo nº 11 Tvo 28/2018 of Senát 11, December 11, 2018

• Resolution Date: December 11, 2018
• Issuing Organization: Senát 11

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

11 Tvo 28/2018-23USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 stížnost obhájce D. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 2 To 83/2018, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 2 To 83/2018, v trestní věci obviněného O. Z. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 6/2017, bylo podle § 66 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že se obhájce obviněného O. Z. D. K. předává kárné komisi České advokátní komory ke kárnému postihu. Proti tomuto usnesení podal jmenovaný obhájce stížnost s odůvodněním, že nezmařil konání veřejného zasedání nařízeného na den 16. 10. 2018. Podle jeho názoru rozhodující soud zcela pominul skutečnost, že obviněnému O. Z. nebylo doručeno v souladu s trestním řádem předvolání k veřejnému zasedání, neboť si nemohl v místě trvalého bydliště předvolání převzít z důvodu svého aktuálního zdravotního stavu. Obviněný přitom předložil soudu lékařskou zprávu, ze které jednoznačně vyplývalo, že musí zachovat naprostý klidový režim a isolaci a že není schopen transportu a styku s veřejností. I přes to příslušný soud veřejné zasedání neodročil a trval na zahájení tohoto veřejného zasedání, ač mu muselo být zřejmé, že toto bude muset bez jednání odročit právě pro absenci podmínky doručení předvolání k tomuto veřejnému zasedání obviněnému. Obhájce je přesvědčen, že pokud soud hodnotil zdravotní stav obviněného na dálku, aniž by jej nechal vyšetřit jiným lékařem (k němuž by měl větší důvěru, než tomu bylo u ošetřující lékařky obviněného), postupoval v rozporu se zákonem a sám se dopustil nezákonného výkonu zdravotnického povolání. K tomu dodal, že neexistuje žádná právní norma, která by účastníku trestního řízení nařizovala sdělení diagnosy jeho nemoci. Soud však přesto toto po obviněném nezákonně požadoval a obviněný mu pod tlakem vyhověl. Pokud soud měl pochybnosti o schopnosti účasti obviněného u veřejného zasedání, pak tak podle obhájce neměl učinit...