Tdo nº 3 Tdo 1367/2018 of Senát 3, November 21, 2018

• Resolution Date: November 21, 2018
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 1367/2018-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněného A. D., nar. XY, trvale bytem XY, Slovenská republika, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 To 107/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 2/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného A. D. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 T 2/2017, byl obviněný A. D. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 7. 3. 2016 kolem 06:00 hodin v B., část B., okres U. H., na chodbě rodinného domu č. p. XY, po předchozím slovním napadání vulgarismy „Ty, kurvo, pičo, děvko!“ na schodu stojící M. J., nar. XY, tuto rukama silně odstrčil, když kolem ní procházel a ona mu uvolňovala místo na chodbě, až M. J. upadla na zem směrem k vchodovým dveřím, kde ji kopnul obutou botou do kotníku levé nohy, v důsledku čehož M. J. utrpěla zhmoždění zevní části v oblasti levého hlezénního kloubu, kvůli čemuž byla omezena v obvyklém způsobu života do 29. 3. 2016 z důvodů znehybnění levé dolní končetiny sádrovou dlahou, bolestivostí kotníku a sníženou hybností levé dolní končetiny.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 (sto) denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby představuje částku 200 (dvě stě) Kč, tj. celkem 20.000 (dvacet tisíc) Kč.

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán – zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) týdnů.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3, IČ 47114304, na náhradě škody částku 3.611 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. J., nar. XY, bytem XY, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 T 2/2017, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu, stejně jako výroků o náhradě škody.

O podaném dovolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 To 107/2018, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 To 107/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 527–528), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Obviněný uvedl, že si je vědom postupně se vyvíjející judikatury Nejvyššího soudu, která připustila věcný přezkum dovolání, pakliže toto je postaveno na argumentaci o porušení základních práv odsouzeného, k čemuž odkazuje na nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 21/96, I. ÚS 55/04 a II. ÚS 1966/16. S odkazem na tato rozhodnutí tedy upřesňuje, že podává dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v důsledku porušení práva na spravedlivý proces a presumpce neviny došlo k nesprávnému právnímu posouzení.

Obviněný trvá na tom, že stíhaný čin nespáchal. Soud první instance nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., což nereparoval odvolací soud a zatížil tak řízení flagrantní vadou v podobě neprovedení zásadního důkazu. Soudy nehodnotily provedené důkazy objektivně, pochybnosti vyložily v neprospěch obviněného, nevyjádřily se k nim, nebo se vyjádřily nepravdivě. Soudy zjištěný skutkový stav vychází z výpovědi poškozené M. J. a postrádá základní principy logiky. Osoba poškozené je nevěrohodná, několikráte změnila svoji výpověď a popis událostí jí uvedený dne 1. 6. 2017 pak neodpovídá protokolu o ohledání místa činu ze dne 19. 5. 2016, pokud jde o způsob pádu a místo dopadu poškozené.

Dále je podle obviněného provedenými fotografiemi zpochybněno omezení v obvyklém způsobu života v důsledku zranění poškozené, zejména pak délka takového omezení. V konečném důsledku tak není naplněn znak skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Tyto fotografie však soudy nezohlednily.

V rámci hodnocení důkazů...