Tdo nº 3 Tdo 1185/2018 of Senát 3, October 24, 2018

• Resolution Date: October 24, 2018
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 1185/2018-28

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018 o dovolání obviněné J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 4 To 85/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 45/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné J. B. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 12 T 45/2017, byla obviněná J. B. uznána vinnou jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že spolu se spoluobviněným M. B. dne 23. 11. 2016 kolem 17:00 hodin v O.-H., ulici Dr. M., využili situaci, kdy se svolením poškozené Y. M., nacházející se v podnapilém stavu, jmenovanou doprovodili do místa jejího bydliště a následně vstoupili do jejího bytu, kde po společné domluvě a za vzájemné součinnosti, zneužívajíce její indispozice, ze skříně v ložnici odcizili finanční částku ve výši 280.000 Kč, načež z bytu odešli, čímž poškozené Y. M. způsobili škodu v uvedené výši, a tohoto jednání se dopustila ačkoliv byl obžalované J. B. pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2015, sp. zn. 15 T 160/2015, pro skutek kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, z něhož ke dni 4. 4. 2017 vykonala 68 hodin.Za to byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byla obviněná zařazena podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném v době rozhodování do věznice s dozorem.Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Y. M., bytem O.-H., Dr. M., společně a nerozdílně se spoluobviněným M. B. částku 280.000 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 12 T 45/2017, podala do výroků, které se jí týkají, obviněná odvolání, konkrétně do výroku o vině a trestu, stejně jako do výroků o náhradě škody. Odvolání podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, a to ve prospěch spoluobviněného M. B., a to do výroku o náhradě škody stran poškozené D. Š..O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 4 To 85/2018, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce ve věci obviněného M. B. zrušil výrok o náhradě škody, učiněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. stran poškozené D. Š., a podle § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněné J. B. v její věci napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 12 T 45/2017, ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou J. B. zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro účely výkonu trestu do věznice s ostrahou.

II.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 4 To 85/2018, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 440–444), v rámci něhož odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku vytkla soudu prvního stupně a potažmo i odvolacímu soudu, že se nevypořádal dostatečně s její obhajobou a skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. V jejím případě totiž nebyla ani nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu, když obviněná neměla v úmyslu poškozenou okrást ani v tomto pomáhat spoluobviněnému M. B. (dále také jen „spoluobviněný“). Obviněná vstoupila do bytu poškozené s jejím souhlasem, respektive na její žádost. Dále pak uvedla, že jednala výlučně pod nátlakem obviněného, ze kterého měla strach, jelikož jí v minulosti ubližoval, tedy ji nelze považovat ani za spolupachatelku ve smyslu § 23 tr. zákoníku, ani za pomocnici ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jejím jediným úmyslem bylo pomoci poškozené, která se nacházela ve značně podnapilém stavu, dostat se domů. Obviněná nepopřela, že jí spoluobviněný sdělil svůj úmysl poškozenou okrást ještě před samotným vstupem do bytu, ale ona sama takovýto úmysl nepojala a spoluobviněného se snažila přesvědčit, aby od svého záměru upustil. Je pravdou, že si před vstupem do výtahu nasadila kapuci, avšak toto učinila na nátlak spoluobviněného. Obviněná neměla v úmyslu setrvávat v bytě poškozené déle, než bylo nutné, opakovaně žádala spoluobviněného, aby z bytu odešli, a odrazovala jej od jeho protiprávního jednání, čehož on nedbal. Vyjma momentu, kdy odešla poškozené...