Cdo nº 21 Cdo 2932/2016 of Senát 21, Wednesday January 25, 2017

• Resolution Date: Wednesday January 25, 2017
• Issuing Organization: Senát 21

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

21 Cdo 2932/2016

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce PhDr. K. S., Ph.D., zastoupeného JUDr. Janem Kozubkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, U Prašné brány č. 1078/1, proti žalované Galerii hlavního města Prahy, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Staroměstské náměstí č. 605/13, IČO 00064416, zastoupené JUDr. Janou Felixovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Nikolajky č. 833/5, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 119/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2015 č. j. 23 Co 197/2015-194, takto:

Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dopisem ze dne 2. 1. 2013 žalovaná sdělila žalobci, že mu v návaznosti na vydání nového organizačního řádu žalované dává s odkazem na ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť pro žalobce není u žalované jiné vhodné pracovní místo, které by mu vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci mohlo být nabídnuto.

Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 29. 5. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 1987 jako vedoucí odborný referent (vedoucí historik umění), že dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2008 došlo ke změně druhu práce na vedoucího úseku sbírek a že žalovaná podáním výpovědi sledovala jiný než zákonem předvídaný účel, neboť v rámci přijetí nového organizačního řádu došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke zrušení odborného a výstavního oddělení, jehož byl vedoucím, a zároveň k vytvoření jiného oddělení pojmenovaného jako oddělení sbírek, ve kterém mohl žalobce v souladu s pracovní smlouvou dále zastávat funkci vedoucího úseku sbírek, neboť vykonával stejné činnosti; došlo tedy pouze k přejmenování oddělení, ale nedošlo „de iure ani de facto“ k jeho zrušení. Uvedl, že mu ani nebylo nabídnuto žádné jiné místo u žalované, i když k dispozici „jistě“ bylo (místa kurátora sbírky fotografií, správce „Centra F. B.“ a pracovníka pro zajištění výstav v Colloredo-Mansfeldském paláci), a že mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce chybí příčinná souvislost, neboť přijetí nového organizačního řádu nezpůsobilo samo o sobě nadbytečnost žalobce, který mohl u žalované nadále působit v nové funkci v souladu se svou pracovní smlouvou. Uzavřel, že „skutečným důvodem propuštění žalobce nebyla jeho nadbytečnost či zrušení místa, které zastával, ale skutečnost, že pro žalovanou představoval nepohodlného zaměstnance, kterého se díky těmto organizačním změnám rozhodla zbavit“.

Žalovaná zejména namítala, že přesunem „sekce produkce“, která měla v odborném a výstavním oddělení na starosti produkci výstav, pod „sekci servisních činností“ řízenou náměstkem pro provoz a podřízením zbylých odborných zaměstnanců uvedeného oddělení prostřednictvím „oddělení sbírek“ ředitelce žalované odpadla potřeba řídící pozice, kterou zastával žalobce, že byť činnosti vykonávané žalobcem neodpadly, v důsledku jejich přesunu na základě organizační změny již práce žalobce (ve smyslu „člověkohodiny“) nebyla potřebná a že žalovaná „v danou chvíli“ neměla k dispozici práci, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. 12. 2014 č. j. 23 C 119/2013-117 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 31 492 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Kozubka. Vycházel z toho, že žalobce pracoval u žalované jako vedoucí sekce sbírek na oddělení odborném a výstavním, že tato pozice byla organizační změnou zrušena a že žalobce dne 2. 2. 2013 obdržel výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Na základě zjištění, že po organizační změně byla u žalované tři pracovní místa, která žalovaná mohla žalobci nabídnout (dvě místa lektorů a místo správce depozitáře), ale neučinila tak, dospěl k závěru, že nesplnila svoji nabídkovou povinnost a že výpověď je proto neplatná.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2015 č. j. 23 Co 197/2015-194 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení „před soudy obou stupňů“ 39...