Pzo nº 4 Pzo 4/2016 of Senát 4, June 21, 2016

• Resolution Date: June 21, 2016
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Pzo 4/2016-35

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2016 návrh P. K., na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Městským soudem v Brně dne 4. 10. 2012 pod sp. zn. V 69-2/2012, dne 19. 10. 2012 pod sp. zn. V 69-4/2012 a dne 12. 2. 2013 pod sp. zn. V 10-2/2013 v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 140/2013, a podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. V 69-2/2012, ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. V 69-4/2012 a ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. V 10-2/2013, zákon porušen nebyl.

Odůvodnění:

Dne 17. 3. 2016 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh P. K. na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Městského soudu v Brně, sp. zn. V 69-2/2012, sp. zn. V 69-4/2012 a sp. zn. V 10-2/2013.

V poměrně obsáhlém odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu P. K. uvedl, že z obsahu sdělení Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 10 T 140/2013, zjistil, že na základě příkazů Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2012 pod sp. zn. V 69-2/2012 (příkaz č. 1), ze dne 19. 10. 2012 pod sp. zn. V 69-4/2012 (příkaz č. 2) a ze dne 12. 2. 2013 pod sp. zn. V 10-2/2013 (příkaz č. 3), byly v období od 4. 10. 2012 do 4. 2. 2013, v období od 19. 10. 2012 do 19. 2. 2013 a v období od 12. 2. 2013 do 12. 5. 2013 nařízeny a realizovány odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu telefonních čísel, které používal navrhovatel. Navrhovatel byl prostřednictvím výše uvedeného přípisu poučen o tom, že podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. má právo ve lhůtě 6 měsíců ode dne doručení této informace podat Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti výše uvedených příkazů ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu. K uvedenému navrhovatel podotknul, že právem navrhovatele je podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nikoli zjištění údajů o telekomunikačním provozu.

Předně navrhovatel shledal porušení ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. v tom, že ve všech posuzovaných příkazech k zjištění údajů o telekomunikačním provozu navrhovatele schází nejen řádné odůvodnění konkrétních skutkových okolností, které vydání jednotlivých příkazů odůvodňují, resp. úvahy zabývající se důvodností návrhu státního zástupce na vydání těchto příkazů, ale také ve všech případech chybí odůvodnění doby trvání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a chybí také řádné důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak.

Dále navrhovatel uvedl, že ve vztahu k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pro účastnické stanice P. K. (KP stavby s. r. o.) s telefonními čísly došlo k pochybení nejen Městského soudu v Brně, ale i ostatních orgánů činných v trestním řízení, když nebyly naplněny předpoklady ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k výše uvedeným telefonním stanicím uživatele P. K. Neexistoval totiž žádný poznatek o tom, že by se měl P. K. účastnit jednání popisovaného orgány činnými v trestním řízení a celá záležitost byla pouze účelově smyšlená, vedená snahou zajistit odposlech a záznam telekomunikačního provozu a až tímto způsobem zjistit některé informace, na základě kterých by mohlo být vůči navrhovateli vedeno trestní řízení. Při nařizování těchto odposlechů tak nešlo důvodně předpokládat, že prostřednictvím nich budou získány významné skutečnosti. Přitom policejní orgán mohl jednoduchým prošetřením zjistit, které osoby se na předmětných stavebních akcích podílely, a tak vůbec nemuselo dojít k samotnému nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z těchto důvodů dospěl k závěru, že soudce Městského soudu v Brně, který rozhodoval o povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neměl a nemohl mít žádné skutečné podklady pro odůvodnění toho, že P. K. může být důvodně podezřelý pro některý z trestných činů uvedených v § 88 odst. 1 tr. ř., např. sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, neboť se označených veřejných zakázek vůbec neúčastnil. Dále navrhovatel vyjádřil přesvědčení, že jsou-li příkazy č. 1 a 2 nezákonnými a nebyl dán skutečný důvod pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pak nemůže být zákonný ani příkaz č. 3. Dále navrhovatel konstatoval, že v daném případě nebylo orgány činnými v trestním řízení dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zjistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky, tudíž se ani nepokusily dosáhnout sledovaného účelu jinou cestou, než odposlechy. Nebyla tedy splněna omezující podmínka pro nařízení těchto odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu dle § 88 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že ani Ústavní soud není příliš nakloněn zpochybnění odposlechů pouze vadami protokolu, v tomto směru poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 143/08.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že P. K. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům.

I) policejním orgánem Policie ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV expozitura Brno, bylo pod č. j. V 12/2012-OKFK/7...