Cdo nº 31 Cdo 1714/2013 of Senát 31, April 13, 2016

• Resolution Date: April 13, 2016
• Issuing Organization: Senát 31

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

31 Cdo 1714/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Václava Dudy, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v exekuční věci oprávněného Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 395/30a, PSČ 370 01, proti povinnému 1. jihočeské zemědělské a. s., se sídlem Svébohy 49, PSČ 374 01, identifikační číslo osoby 25162012, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Bredovský dvůr, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, pro částku 1.016.050 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49 EXE 5860/2010, o dovolání pověřeného soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Hlinky 41/104, PSČ 603 00, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Drvotou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 26/41, PSČ 370 01, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2013, č. j. 19 Co 1020/2011-167, takto:

1. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2013, č. j. 19 Co 1020/2011-167, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti výroku o nákladech odvolacího řízení mezi soudním exekutorem a povinným.

2. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2013, č. j. 19 Co 1020/2011-167, se zrušuje v měnícím výroku o nákladech exekuce mezi soudním exekutorem a povinným a ve výroku o nákladech odvolacího řízení mezi soudním exekutorem a povinným a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 18. května 2010, č. j. 49 EXE 5860/2010-26, Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „exekuční soud“):[1] Nařídil k návrhu oprávněného (Ing. J. V.) podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 4 C 71/2008-308, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2010, č. j. 7 Co 506/2010-351, exekuci na majetek povinného (1. jihočeské zemědělské a. s.) k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.016.050 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 157.230Kč a ve výši 69.876 Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny v průběhu řízení (bod I. výroku).[2] Pověřil provedením exekuce Mgr. Jaroslava Homolu, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město (dále jen „soudní exekutor“) [bod II. výroku].Usnesením ze dne 28. července 2010, č. j. 24 Co 1553/2010-43, které nabylo právní moci dne 11. srpna 2010, potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) usnesení exekučního soudu ze dne 18. května 2010.Dne 12. listopadu 2010 postoupil soudní exekutor exekučnímu soudu návrh povinného ze dne 14. září 2010 (jenž mu byl doručen dne 16. září 2010) na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ (respektive písm. h/) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, odůvodněný tím, že vymáhanou pohledávku, včetně příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, uhradila za povinného dne 8. září 2010 na účet soudního exekutora třetí osoba [společnost C. D. K. K. FIN s. r. o. (dále jen „společnost C“)], o čemž byl soudní exekutor vyrozuměn téhož dne, takže vymáhaná pohledávka tím zanikla.Usnesením ze dne 16. března 2011, č. j. 49 EXE 5860/2010-91, zamítl exekuční soud návrh povinného na zastavení exekuce.Exekuční soud vyšel z toho, že:[1] Společnost C podáním ze dne 8. září 2010 oznámila soudnímu exekutorovi, že téhož dne zaslala na jeho účet částku 2.000.000 Kč na úhradu dluhu povinného, včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce, a to na základě dohody s povinným uzavřené ústně podle ustanovení § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).[2] Soudní exekutor potvrdil, že obdržel platbu od společnosti C dne 9. září 2010, s tím, že částka 2.000.000 Kč postačuje k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného i nákladů exekuce (které ke dni 8. březnu 2011 činí částku 257.124 Kč, včetně daně z přidané hodnoty).[3] Usnesením ze dne 8. listopadu 2010, č. j. KSCB 27 INS 9776/2010-A-29, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „insolvenční soud“):- Zamítl „návrh na zjištění úpadku“ dlužníka (povinného) a „prohlášení konkursu na jeho majetek“ (bod I. výroku).- Zamítl návrh na ustanovení předběžného správce (bod II. výroku).- Zastavil řízení o insolvenčním návrhu druhého insolvenčního navrhovatele (oprávněného) [bod III. výroku].[4] První insolvenční navrhovatel [ENVIMEA s. r. o. (dále jen „společnost E“)] podal proti usnesení insolvenčního soudu odvolání a soudní exekutor nevyplatil poukázanou částku oprávněnému vzhledem k neskončenému insolvenčnímu řízení dlužníka - povinného.Na tom to základě exekuční soud uzavřel, že jedním z důvodů zániku práva je splnění dluhu a že o dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., jde jen tehdy, jestliže povinný, případně třetí osoba, plnili na úhradu dluhu povinného mimo rámec exekuce. V dané věci však ani poté, co společnost C plnila na dluh povinného na účet soudního exekutora, není dán důvod zastavit exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., jestliže oprávněný dosud neobdržel peníze na úhradu pohledávky a jejího příslušenství z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného.K odvolání povinného odvolací soud usnesením ze dne 31. května 2011, č. j. 19 Co 1020/2011-109, potvrdil usnesení exekučního soudu ze dne 16. března 2011.Odvolací soud, jenž vyšel z téhož skutkového základu jako exekuční soud, přitakal jako správnému i právnímu závěru exekučního soudu, že není dán důvod zastavit exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., jestliže oprávněný dosud neobdržel (z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného) finanční prostředky poukázané soudnímu exekutorovi na úhradu dluhu povinného společností C.K dovolání povinného Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. května 2012, č. j. 20 Cdo 3343/2011-129 (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 31. května 2010 i usnesení exekučního soudu ze dne 16. března 2011 a vrátil věc exekučnímu soudu k dalšímu řízení.Nejvyšší soud s poukazem na to, že v nalézacím řízení mezi účastníky šlo o pracovněprávní vztah, především dovodil, že nevylučovala-li ustanovení § 325 odst. 1 a § 326 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, použití ustanovení § 534 obč. zák., pak nešlo o nedovolený způsob zániku nároku uspokojením závazku někým jiným než účastníkem pracovněprávního vztahu, jestliže společnost C jako třetí osoba na základě dohody s povinným plnila oprávněnému za povinného na účet soudního exekutora.Dále vyslovil názor, že i když účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužnice (povinné) ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), nastaly dne 26. srpna 2010 (jak vyplynulo z obsahu spisu), tedy před tím, než společnost zaslala dne 8. září 2010 na účet soudního exekutora částku 2.000.000 Kč na úhradu pohledávky vymáhané po povinném [včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce (nákladů oprávněného a exekutora)], probíhající insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka (povinného) nemá (nemůže mít) žádný vliv na dané exekuční řízení. Uvedená částka byla totiž uhrazena z majetku společnosti C; majetku ve vlastnictví dlužníka ani jiného majetku náležejícího do majetkové podstaty se nedotýká.V daných souvislostech odkázal Nejvyšší soud na závěry obsažené v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4394/2008, podle nichž „posouzení, zda je dohoda uzavřená mezi povinným a třetí osobou, v níž se třetí osoba zavázala, že za povinného splní jeho závazek, jež je předmětem exekuce, ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neúčinná ve vztahu ke konkursním věřitelům, je možné jen v rámci konkursního řízení při řešení, zda takovým úkonem bylo znemožněno (ztíženo) uspokojení pohledávek konkursních věřitelů, a že pro exekuční řízení je rozhodné pouze to, zda pohledávka oprávněného byla či nebyla uspokojena“. Nejvyšší soud - maje za to, že tyto závěry platí i pro probíhající insolvenční řízení vedené na majetek povinného - ve zrušujícím usnesení uzavřel, že v dané věci byly splněny předpoklady pro úplné zastavení exekuce pro zánik vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce (nákladů oprávněného a soudního exekutora) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., jelikož prodlení dlužníka trvá v rámci exekuce jen do okamžiku zaplacení dluhu dlužníkem do rukou (na účet) exekutora (respektive v daném případě třetí osobou na základě dohody uzavřené s povinným podle ustanovení § 534 obč. zák.), a že tímto okamžikem je dluh splněn (a tedy zaniká). Potud odkázal příkladmo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 32 Cdo 3594/2007, usnesení...