Cdo nº 31 Cdo 927/2016 of Senát 31, April 11, 2018

• Resolution Date: April 11, 2018
• Issuing Organization: Senát 31

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

31 Cdo 927/2016-210

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Vladimíra Kůrky, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Šuka, JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně STAWO Přeštice s. r. o., se sídlem v Přešticích, Komenského 75, identifikační číslo osoby 26406667, zastoupené Mgr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, proti žalovanému P. H., zastoupenému Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 152/15, o zaplacení 1 407 449,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 7 C 512/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 2015, č. j. 64 Co 406/2015-186, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 2015, č. j. 64 Co 406/2015-186, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu projednání.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 7 C 512/2013-146, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 007 449,30 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a zamítl žalobu co do částky 400 000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod II. výroku). Závěrem soud rozhodl o povinnosti žalovaného vůči žalobkyni k náhradě 44 % nákladů řízení, tj. 84 037,22 Kč (bod III. výroku).2. K odvolání obou účastníků odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. (první výrok) a ve výroku pod bodem II. jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 400 000 Kč s příslušenstvím blíže tam určeným (druhý výrok). Dále soud rozhodl o povinnosti žalovaného ve prospěch žalobkyně k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a odvolacího řízení (čtvrtý výrok).3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 407 449,30 Kč jako doplatku ceny díla na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 29. 3. 2013, ve znění pozdějších dodatků. Obrana žalovaného spočívala v tom, že si na tuto pohledávku započetl svoji pohledávku představující nárok na smluvní pokutu za porušení povinností žalobkyně. Dílo mělo být předáno dle smlouvy o dílo dne 31. 10. 2012, ale k jeho předání došlo až 16. 1. 2013. Podle předávacího protokolu ze dne 16. 1. 2013 nedošlo k předání díla 31. 10. 2012 z důvodu nekvalitní spáry mezi dlažbou na podlaze a kamenným obkladem na stěně. Vada byla odstraněna 6. 11. 2012 a byl ujednán termín předání 12. 11. 2012. Dne 11. 11. 2012 se objevila další vada díla a předání se uskutečnilo 16. 1. 2013. Dle odvolacího soudu tak došlo k prodlení s předáním díla na straně žalobkyně v trvání 77 dnů; smluvní pokuta dle smlouvy o dílo dosáhla částky 1 426 874,50 Kč.4. Odvolací soud zdůraznil, že podstatným pro řešení věci je posouzení důvodnosti obrany žalovaného, že pohledávka žalobkyně na doplacení ceny díla zanikla započtením s pohledávkou žalovaného na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně přitom dospěl k závěru, že je nutno snížit smluvní pokutu na částku 400 000 Kč. V uvedeném rozsahu tak podle soudu prvního stupně došlo k zániku pohledávky započtením, proto v uvedeném rozsahu žalobu zamítl a ve zbytku jí vyhověl. Odvolací soud oproti tomu vyšel z jiných právních závěrů. Dovodil, že k zániku pohledávky žalobkyně započtením nemohlo dojít, neboť právu žalovaného na smluvní pokutu nelze poskytnout právní ochranu. Odvolací soud výkon práva žalovaného na smluvní pokutu považoval za rozporný se zásadami poctivého obchodního styku. Přihlédl zejména k tomu, že byla podepsána smlouva, jejíž návrh předložil žalovaný. Nikdy nedošlo k prodloužení termínu provedení díla. Zjištěné okolnosti nevylučují, že úmyslem žalovaného bylo nepřevzít dílo v dohodnutém termínu a započtením smluvní pokuty snížit cenu díla. Žalobkyně byla ochotna vyjít žalovanému vstříc při zhotovování...