Tdo nº 5 Tdo 809/2016 of Senát 5, February 27, 2018

• Resolution Date: February 27, 2018
• Issuing Organization: Senát 5

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

5 Tdo 809/2016-60

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2018 o dovolání, které podali obvinění P. S., roz. S., a L. V. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 364/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 5/2015, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 364/2015, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 81 T 5/2015.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

   1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 81 T 5/2015, byl obviněný P. S. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a obviněný L. V. byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému P. S. uložen podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Obviněnému L. V. byl uložen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Sportplex Frýdek-Místek, s. r. o., IČ 26829495, se sídlem Na Příkopě 3162, Frýdek-Místek (dále jen „Sportplex“), na náhradu škody částku ve výši 95 408 Kč.

   2. Skutek (zjednodušeně uvedeno) spočíval v tom, že obchodní společnosti Sportplex, jejímž 100 % společníkem bylo město Frýdek-Místek, byly za účelem dalšího podnájmu nebo umísťování reklam svěřeny reklamní plochy na energolávkách a mostních konstrukcích ve vlastnictví města Frýdek-Místek, které tato obchodní společnost na základě smluv o podnájmu pronajímala dalším subjektům. Obviněný P. S. jako ředitel a prokurista obchodní společnosti Sportplex ke dni 31. 3. 2011 ukončil dohodou smlouvu o podnájmu reklamní plochy-energolávky a mostní kostrukce č. FM 2010/02 (ze dne 2. 12. 2009) s obchodní společností NEVI CZ, s. r. o., IČ 25393251, se sídlem Frýdek-Místek, 1. máje 1838, (dále jen „NEVI“), jejímž jednatelem byl obviněný L. V. Obviněný L. V. však i přesto pokračoval v pronájmu reklamních ploch (i po 31. 3. 2011) a zamlčel svým spolukontrahentům (podpodnájemcům, v rozsudku zvaným „umisťovatelům“ reklam), tj. v rozsudku vypočteným obchodním společnostem, že podnájemní smlouvy byly ukončeny a obchodní společnost NEVI pozbyla právní titul k fakturaci nájemného v období od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2011. Obchodní společnost NEVI za uvedené období vybrala nájemné ve výši nejméně 270 007,60 Kč, avšak vybranou částku si ponechala pro sebe a obchodní společnosti Sportplex nic nezaplatila. Obviněný P. S. o tom věděl, akceptoval to a toleroval, porušil tak podle rozsudku soudu prvního stupně ustanovení § 38 odst. 1, 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“ nebo ve zkratce „ZO“), § 66 odst. 6 ve spojení s § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“ nebo ve zkratce „ObchZ“), nejednal tedy jako řádný hospodář a svěřený majetek města nevyužíval účelně a hospodárně, ale nechal jej zneužívat, v rozporu s § 38 odst. 6 ZO nechránil majetek města před neoprávněnými zásahy, porušil svou zákonnou povinnost a nevymáhal po obchodní společnosti NEVI bezdůvodné obohacení získané na úkor obchodní společnosti Sportplex. Obvinění P. S. a L. V. tímto jednáním způsobili obchodní společnosti Sportplex škodu ve výši nejméně 270 007,60 Kč ve formě ušlého zisku, přičemž obviněný L. V. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl zároveň členem dozorčí rady obchodní společnosti Sportplex.

   3. Proti shora uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2016 usnesením pod sp. zn. 3 To 364/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.

2. Dovolání a vyjádření k němu

   4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podali obvinění P. S. a L. V. prostřednictvím svých obhájců dovolání, oba z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

   5. Obviněný P. S. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konkrétně uvedl, že soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně posoudily jeho jednání, protože nesprávně aplikovaly při posouzení skutku hmotněprávní normy, konkrétně zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „OZ“), zákon o obcích a obchodní zákoník. Obviněný namítl, že v popisu skutku zcela absentují skutkové okolnosti charakterizující subjektivní stránku, které by vyjadřovaly úmyslné zavinění pachatele a zároveň odlišily tento trestný čin od jeho nedbalostní alternativy (§ 221 odst. 1 tr. zákoníku). Během hlavního líčení také nebylo řádně prokázáno, že by obviněný jednal v úmyslu způsobit škodu. Obviněný uvedl, že nájemní vztah mezi uvedenými společnostmi existoval i v období od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2011, protože podle jeho názoru došlo k jeho obnovení, prodloužení nájmu, podle tehdy platného § 676 odst. 2 OZ. Soudy tedy, s odkazem na judikát Nejvyššího soudu, který byl vydán až dva roky po spáchání jejich trestného jednání, nesprávně vyložily toto ustanovení a předmětný skutek posoudily v rozporu s hmotným právem. Obviněný argumentoval tím, že byla sjednána ústní dohoda o pokračování dosavadní spolupráce (v období od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2011), jelikož však došlo podle jeho přesvědčení k automatickému obnovení původní smlouvy podle citovaného ustanovení občanského zákoníku, k následnému běhu ústně sjednané smlouvy nedošlo. Poté, co se obviněný dozvěděl o automatickém prodloužení nájmu, vyzval dne 1. 4. 2015 obchodní společnost NEVI k úhradě dlužné částky ve výši 174 599,13 Kč. Dále podotknul, že v popisu skutku zcela absentují okolnosti, které by vyjadřovaly jeho úmyslné zavinění. Obviněný uvedl, že jednal za situace, kdy vlivem hospodářské krize došlo k poklesu obsazenosti pronajímaných ploch a snažil se vyjít vstříc svému dlouhodobému obchodnímu partnerovi obchodní společnosti NEVI, se kterou od 1. 1. 2012 opětovně uzavřel písemnou smlouvu na pronájem reklamních ploch, který trvá dodnes. Obviněný dále namítl, že skutková zjištění soudů vycházejí z nesprávného hodnocení důkazů a jsou založena pouze na vybraných důkazech, které nejsou v souladu s dalšími provedenými důkazy. Vyjádřil přesvědčení, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu provést důkaz tabulek reklamních ploch se skutečnými cenami (bez DPH). Dále u některých důkazů, jako u výpovědí svědků a listinných důkazů, zejména výpovědi svědkyně P. H., soudy neuvedly, jaké závěry z nich vyvodily. Stejně jako obviněný L. V. dovozoval, že šlo o běžné obchodní postupy, na které nemělo být v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe reagováno prostředky trestního práva. Měl za to, že tuto zásadu odvolací soud nesprávně vyložil, naopak obviněný měl být obžaloby zproštěn z důvodu aplikace principu ultima ratio. Své dovolání uzavřel tak, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nesprávná a nezákonná, a proto navrhl je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

   6. Obviněný L. V. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konkrétně uvedl, že soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně posoudily jeho jednání, nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu a z učiněných zjištění nevyvodily patřičné právní závěry. Obviněný nesouhlasil s tím, jak soudy vyhodnotily provedené důkazy. Předně namítl, že spolupráce obchodní společnosti NEVI a obchodní společností Sportplex ohledně pronájmu reklamních ploch probíhala v uvedeném období (od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2011) na základě vzájemné ústní dohody. Nedošlo tedy k tomu, že by jím zastupovaná obchodní společnost inkasovala nájemné bez právního důvodu. Podotkl, že ústní dohoda je formou právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. OZ a že soudy též nesprávně vyložily ustanovení § 676 odst. 2 OZ týkající se skončení nájmu. Podle něj se podnájem obnovil bez dalšího. Stejně jako obviněný P. S. vytkl soudům nižších stupňů, že nevyhověly jeho důkaznímu návrhu provést důkazní prostředek v podobě tabulek reklamních ploch se skutečnými cenami (bez DPH). Uvedl, že je pro něj nepřijatelné, aby bylo...