Tcu nº 11 Tcu 18/2017 of Senát 11, February 22, 2018

• Resolution Date: February 22, 2018
• Issuing Organization: Senát 11

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

11 Tcu 18/2017U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 22. 2. 2018 v neveřejném zasedání návrh ministra spravedlnosti podaný podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na přezkoumání usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. Nt 656/2016 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. 14 To 36/2017, o přípustnosti vydání S. Z., státního příslušníka Běloruské republiky, k trestnímu stíhání do Běloruské republiky, a rozhodl t a k t o :

Podle § 95 odst. 6 zákona č. 104/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se návrh ministra spravedlnosti na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. Nt 656/2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. 14 To 36/2017, z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

1. Dosavadní průběh řízení1. Ministr spravedlnosti podal podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. Nt 656/2016 (č.l. 229), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. 14 To 36/2017 (č.l. 254) s tím, aby tato rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k opětovnému projednání, doplnění dokazování a novému rozhodnutí.

   2. Napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze bylo rozhodnuto, že vydání obv. S. Z., k trestnímu stíhání do Běloruské republiky pro spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 4 běloruského tr. zákoníku je přípustné, a to za současného přijetí záruk poskytnutých Generální prokuraturou Běloruska, které jsou v rozhodnutí explicitně vyjmenovány (a zahrnují záruky z 3. 3. 2016, i doplněné dalšími garancemi z 10. 2. 2017). Výrok tohoto usnesení obsahuje také vymezení skutku, kterým měla vyžádaná osoba skutkovou podstatu uvedeného trestného činu naplnit, a který spočíval stručně řečeno v tom, že v době od června 2011 do 4. 10. 2011 na různých místech města G. v úmyslu získat majetkový prospěch, ve zvlášť velkém rozsahu zneužil důvěry celkem 17 osob pod záminkou půjčky finančních prostředků vylákal celkem 458.549.600 rublů, které však neměl v úmyslu vrátit, ačkoli tak přislíbil nejpozději do 24 dnů.

   3. Z podnětu stížnosti vyžádané osoby se věcí zabýval Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 14 To 36/2017 ze dne 28. dubna 2017 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obv. S. Z. zamítnul.

2. Návrh ministra spravedlnosti na přezkum uvedených rozhodnutí

   4. Svůj návrh ministr spravedlnosti rozdělil na několik částí. V první namítl, že soudy I. a II. stupně se nedostatečně vypořádaly s námitkami týkající se rizika diskriminace, která obviněnému hrozí na základě jeho politické aktivity, a to i přesto, že vyžádaný předložil protokol o zadržení pro účast na nezákonném shromáždění dne 29. 6. 2011, společně s potvrzením o lékařském vyšetření ze dne 30. 6. 2011, které potvrdilo jeho mnohačetná poranění. Krajský soud k tomu uvedl, že obviněný není čelným ideologickým odpůrcem režimu a lze mít za nepravděpodobné, že by za účelem jeho vydání došlo ke zcela smyšlenému obvinění. Ministr spravedlnosti má však za to, že Krajský soud si nevyžádal dodatkové informace dle § 98 zákona o mezinárodní justiční spolupráci (dále jen „ZMJS“). Proto považuje učiněné závěry za nedostatečné. Dalším důvodem pro diskriminaci vyžádaného má být jeho etnický původ, neboť náleží k polské menšině žijící v G. oblasti (vyžádaný předložil tzv. „kartu Poláka“ a několik článků stažených z internetu, které popisují perzekuci úřadů polské menšiny v Bělorusku). Krajský soud v Praze se k této skutečnosti vyjádřil tak, že uvedená výhrada není stěžejní a tato okolnost nepředstavuje pro vyžádaného bezprostřední nebezpečí. Ministr spravedlnosti však opět namítl, že Krajský soud si měl vyžádat dodatkové informace dle § 98 ZMJS, a proto i tento závěr považuje za nedostatečný. 5. V druhé části svého podání ministr označil za nejmarkantnější pochybení Krajského soudu v Praze skutečnost, že ve svém rozhodnutí konstatoval možné deficity v justičním systému a v oblasti vězeňství, a poté poukázal na diplomatické záruky, které jsou způsobilé zamezit možnému porušení práv vydávaného. Ministr má však za to, že krajský soud nevěnoval zjištění skutečného stavu dostatečnou pozornost a nepříznivé zprávy o dodržování lidských práv v Bělorusku překlenul konstatováním, že v kontextu poskytnutých záruk je dosaženo únosného snížení rizika možného porušení mezinárodních pravidel chránící lidská práva. V této souvislosti podotkl, že i když je Bělorusko od r. 1987 smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen „Úmluva proti mučení“), nedává tato skutečnost dostatečnou záruku, že k takovému jednání nedochází. Vychází přitom z toho, že Bělorusko je terčem kritiky Výboru proti mučení, který monitoruje dodržování této úmluvy, i když Rada Evropské Unie v této oblasti konstatovala...