Tz nº 6 Tz 50/2017 of Senát 6, February 21, 2018

• Resolution Date: February 21, 2018
• Issuing Organization: Senát 6

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

6 Tz 50/2017-63ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. února 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Aleše Holíka a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. H. , proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 99 odst. 6 tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. H.

Napadené usnesení se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 tr. ř. za použití ustanovení § 99 odst. 6 tr. zákoníku se obviněný V. H., propouští z ochranného sexuologického léčení v ústavní formě, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 11. 2000, č. j. 1 T 107/99-346, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 7 To 612/2000.

O d ů v o d n ě n í :

1. Usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, které nabylo právní moci dne 7. 2. 2013, bylo obviněnému V. H. podle § 353 odst. 1, 2 tr. ř. za použití § 99 odst. 6 tr. zákoníku prodlouženo ochranné sexuologické léčení ve formě ambulantní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 11. 2000, č. j. 1 T 107/99-346, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 7 To 612/2000 [jako ochranné sexuologické léčení v ústavní formě podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák.], ve znění usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 1 Nt 816/2009 a sp. zn. 1 Nt 1071/2010, o dva roky.

2. Proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, podal ve prospěch obviněného ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které mj. poukázal na to, že podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku, v tehdy platném znění, platilo, že „ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta; jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud“. Dále poukázal na tehdy platné znění § 353 odst. 1 tr. ř., aby následně konstatoval, že Okresní soud v Rokycanech při svém rozhodování dne 7. 2. 2013, ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 107/99, se uvedenými ustanoveními důsledně neřídil při rozhodování o prodloužení ochranného léčení ve formě ambulantní, v důsledku čehož bylo o prodloužení ochranného sexuologického léčení v ambulantní formě u obviněného V. H. rozhodnuto až po uplynutí zákonem stanovené lhůty. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. H. v ustanovení § 99 odst. 6 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 353 odst. 1 tr. ř., v tehdy účinném znění, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, a zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 271 odst. 1 tr. ř., za použití § 99 odst. 6 věty prvé tr. zákoníku a § 353 odst. 2 tr. ř., rozhodl o propuštění obviněného V. H. z ochranného léčení uloženého mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 11. 2000, č. j. 1 T 107/99-346.

3. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal rovněž ministr spravedlnosti na to, že v návaznosti na usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 1 T 107/99, s ohledem na došlé zprávy, bylo dne 10. 10. 2013 Okresním soudem v Rokycanech vydáno usnesení pod sp. zn. 1 T 107/99, kterým bylo obviněnému podle § 351a odst. 1 tr. ř., za použití § 99 odst. 5 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě přeměněno v ústavní formu, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 11. 2013. Výkon této léčby byl obviněnému nařízen a obviněný byl do Psychiatrické nemocnice v D. dodán dne 24. 3. 2014, odkud byl na základě příkazu předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 9. 2014, č. j. 1 Nt 1065/2014-9, při zjištění, že o prodloužení léčby bylo rozhodnuto po zákonem stanovené lhůtě, propuštěn. Podle názoru ministra spravedlnosti nebyla předsedkyně senátu k takovému kroku oprávněna, neboť v té době obviněný vykonával ústavní léčbu na základě pravomocného rozhodnutí soudu, a pokud jej chtěla propustit, nemělo se tak stát pouhým příkazem k propuštění, ale v řádné procesní formě po projednání...