Tz nº 5 Tz 8/2017 of Senát 5, February 07, 2018

• Resolution Date: February 07, 2018
• Issuing Organization: Senát 5

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

5 Tz 8/2017-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. 2. 2018 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph. D., stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.

Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959, se z r u š u j e .

Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e, aby věc obviněného M. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Stížnost pro porušení zákona a argumentace ministra spravedlnosti

1. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona, a to proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959, jímž byla obviněnému M. K. uložena povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené obhájci JUDr. Milanu Chrudinovi ve výši 853 834 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Ostravě.

2. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Pro pochopení důvodnosti námitek uplatněných ve stížnosti pro porušení zákona má Nejvyšší soud na tomto místě za dostačující konstatovat pouze část trestního řízení, ve zbytku odkazuje na část svého rozhodnutí nazvanou „Dosavadní průběh řízení“. Obviněný M. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 54 T 1/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2012, č. j. 6 To 88/2011-11465, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a dílčím útokem pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V případě skutků uvedených ve výroku napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě pod body II./2), 3), 4), 5) a II./6), bylo rozhodnuto o jejich vrácení krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2013, č. j. 54 T 1/2004-11653, poté bylo podle § 231 odst. 1 tr. ř., za použití § 223 odst. 1, odst. 3 tr. ř., rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného M. K. pro skutky kvalifikované v obžalobách státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočka v Ostravě ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 4 VZv 3/2000, a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 4 VZv 4/2002, jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem dokonaný a dílem nedokonaný, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jako trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák., dílem dokonané a dílem nedokonané, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a jako trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. v trestním stíhání nelze pokračovat a musí být zastaveno, nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii (nepřípustnost trestního stíhání).

3. Ačkoliv tedy trestní stíhání bylo zastaveno ve vztahu k více skutkům a trestným činům, odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959, hovoří pouze o trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák., přičemž v důsledku zastavení trestního stíhání pro takto kvalifikované skutky bylo nutné náklady ustanoveného obhájce přepočítat. Obviněnému M. K. měla být uložena povinnost uhradit nutné náklady ustanoveného obhájce jen za skutky a trestné činy, pro které byl uznán vinným. Pochybení krajského soudu je tak spatřováno v tom, že přepočítal povinnost obviněného uhradit nutné náklady ustanoveného obhájce jen s ohledem na skutky kvalifikované podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák., přičemž s ohledem na další skutky, pro které bylo také zastaveno trestní stíhání, k přepočítání nedošlo.

4. V této souvislosti ministr spravedlnosti s poukazem na skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu rovněž zmínil, že dne 14. 12. 2000 bylo jmenovanému obviněnému sděleno obvinění podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., načež následně mu bylo až dne 24. 8. 2001 sděleno obvinění pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (doručené dne 27. 8. 2001), tedy v době od prosince 2000 do srpna 2001 byl trestně stíhán za skutek, který byl následně také amnestován, avšak k přepočítání nákladů obhajoby ohledně tohoto pravomocně zastaveného skutku v napadeném usnesení nedošlo, přitom z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2013, č. j. 54 T 1/2004-11884, vyplývá, že za uváděné období byla obhájci obviněného přiznána odměna za 92 úkonů právní služby v částce přesahující 170 000 Kč včetně režijního paušálu. Tyto skutečnosti však napadené usnesení nijak nezohledňuje, ani se jimi nezabývá.

5. Ministr spravedlnosti dále rozvedl, že z odůvodnění napadeného usnesení není navíc ani zřejmé, jak krajský soud dospěl k závěru, že původně stanovené náklady obhajoby je nutno ponížit právě o částku 34 560 Kč, a to toliko za skutky, v nichž byl spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Odůvodnění usnesení tak postrádá jakoukoli racionální argumentaci, jakož i důkladné uvážení všech okolností případu. V neposlední řadě je třeba zmínit, že ministr spravedlnosti při své argumentaci vycházel z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 7 To 150/2002, na něž odkazuje i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2215/2014, které se taktéž uvedenou problematikou zabývalo. Z tohoto pohledu považuje ministr spravedlnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959, za zcela nepřezkoumatelné.

6. Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona v ustanoveních § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2014, č. j. 54 T 1/2004-11959, a aby zrušil též další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jejich zrušením, pozbudou podkladu. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby poté Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

   II.

   Vyjádření účastníků řízení

7. Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil v souvislosti s nařízením veřejného zasedání opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému M. K. a jeho obhájci s tím, že se mohou i písemně vyjádřit k podané stížnosti pro porušení zákona, ale nikdo z nich tohoto práva nevyužil.

   III.Dosavadní průběh řízení

8. Z hlediska přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř., je třeba z obsahu spisu uvést, že v případě obviněného M. K. byla nejprve vedena řízení o dvou samostatně podaných obžalobách, a to obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 4 VZv 3/2000, a obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 4 VZv 4/2002.

9. Následně došlo ke spojení těchto dvou trestních věcí, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2004, č. j. 54 T...