Tdo nº 5 Tdo 1540/2017 of Senát 5, January 31, 2018

• Resolution Date: January 31, 2018
• Issuing Organization: Senát 5

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

5 Tdo 1540/2017-44

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 55 To 97/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 175/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.

Odůvodnění

1. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

   1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 4 T 175/2014, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl podle téhož ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Trestný čin spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako fyzická osoba provozující podnikatelskou činnost s místem podnikání S., okres P., a současně jako plátce DPH, Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Hranicích, podal:- dne 26. 7. 2010 přiznání k dani z přidané hodnoty za období 2. čtvrtletí roku 2010, v němž celková přijatá zdanitelná plnění od plátců vyčíslil na 1 301 184 Kč a v němž přiznal daňovou povinnost k DPH ve výši 44 884 Kč, přičemž mezi přijatá zdanitelná plnění zařadil rovněž částky 98 700 Kč bez DPH a 222 000 Kč bez DPH, které měl v hotovosti zaplatit obchodní společnosti Cefeus, s. r. o., za dodávky oleje, řetězů na kola a pneumatiky, ačkoli si byl vědom toho, že od této obchodní společnosti ani od jiného plátce DPH fakturovaná plnění neobdržel, ani za ně nezaplatil a že tedy nebyl oprávněn tato plnění zařadit mezi daň na vstupu v rámci uvedeného daňového přiznání, čímž došlo k neoprávněnému zvýšení nároku na odpočet daně z přidané hodnoty v celkové výši 64 140 Kč;- dne 25. 10. 2010 přiznání k dani z přidané hodnoty za období 3. čtvrtletí roku 2010, v němž vyčíslil celková přijatá zdanitelná plnění od plátců na 659 010 Kč a v němž přiznal daňovou povinnost k DPH ve výši 14 579 Kč, přičemž mezi přijatá zdanitelná plnění zařadil také částku ve výši 54 400 Kč bez DPH, kterou měl v hotovosti zaplatit obchodní společnosti Cefeus, s. r. o., za dodávku náhradních dílů, ačkoli si byl vědom toho, že od této obchodní společnosti ani od jiného plátce DPH fakturovaná plnění neobdržel, ani za ně nezaplatil a že tedy nebyl oprávněn tato plnění zařadit mezi daň na vstupu v rámci uvedeného daňového přiznání, čímž došlo k neoprávněnému zvýšení nároku na odpočet daně z přidané hodnoty v celkové výši 10 880 Kč;- dne 25. 1. 2011 přiznání k dani z přidané hodnoty za období 4. čtvrtletí roku 2010, v němž celková přijatá zdanitelná plnění od plátců vyčíslil na 1 295 909 Kč a v němž přiznal daňovou povinnost k DPH ve výši 10 367 Kč, přičemž mezi přijatá zdanitelná plnění zařadil také částky ve výši 16 900 Kč bez DPH, 37 856 Kč bez DPH a 85 800 Kč bez DPH, které měl v hotovosti zaplatit obchodní společnosti Cefeus, s. r. o., za dodávky náhradních dílů, ačkoli si byl vědom toho, že od této obchodní společnosti ani od jiného plátce DPH fakturovaná plnění neobdržel, ani za ně nezaplatil a že tedy nebyl oprávněn tato plnění zařadit mezi daň na vstupu v rámci uvedeného daňového přiznání, čímž došlo k neoprávněnému zvýšení nároku na odpočet daně z přidané hodnoty v celkové výši 28 112 Kč,takto za uvedená tři daňová období přiznal a odvedl daň z přidané hodnoty celkem o 103 131,20 Kč nižší, než kolik výše daně skutečně činila, to vše ke škodě státního rozpočtu České republiky.

   2. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný P. K. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 55 To 97/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl, že se podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku upouští od potrestání obviněného.

2. Dovolání obviněného

   3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Nováka dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu.

   4. Úvodem svého podání obviněný zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, z něhož je patrno, že v této trestní věci jde v pořadí již o třetí mimořádný opravný prostředek, když první dvě dovolání ve věci podal nejvyšší státní zástupce. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný konkrétně uvedl, že odvolací soud upustil od jeho potrestání podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku, aniž byly pro takový postup splněny zákonné podmínky, které ocitoval zákonným zněním. Podle jeho přesvědčení nebyly zjevně naplněny všechny kumulativně stanovené podmínky, resp. druhá z nich, která předpokládá „lítost“ pachatele nad spácháním činu, tj. jeho vnitřní postoj ke spáchanému skutku, jež v sobě zahrnuje doznání. Dovolatel pak zdůraznil, že v jeho případě nedošlo v průběhu trestního řízení k doznání. Důrazně se ohradil proti tvrzení krajského soudu, že by souhlasil s tím, že se stíhaného skutku dopustil. Naopak ještě v průběhu odvolacího řízení trval na tom, že přečin nespáchal, tudíž je vyloučeno jeho doznání. Připustil pouze, že v rámci veřejného zasedání konaném před soudem druhého stupně se vyjádřil tak, že ho mrzí, jak dlouho trvá celá záležitost a zatěžuje jeho samotného i jeho rodinu. Dále pak poukazoval na určité vnitřní logické rozpory v odůvodnění soudu druhého stupně, jimiž na jedné straně odmítal obhajobu obviněného, resp. považoval ji za vyvrácenou včetně zavinění, přitom však soud vycházel při rozhodování o trestu, resp. upuštění od potrestání, ze skutečnosti, podle níž obviněný souhlasil s tím, že čin spáchal.

   5. Protože nebyly naplněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 46 odst. 1 tr. zákoníku, byl dovolatel přesvědčen o tom, že soud měl postupovat podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu, resp. podle § 223 odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu. Podle citovaných ustanovení může odvolací soud zrušit rozsudek nalézacího soudu a v rozsahu zrušení zastavit trestní stíhání, pokud existují okolnosti, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně. Ten může mj. zastavit trestní stíhání z toho důvodu, že vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo [§ 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu]. Obviněný považoval uvedené podmínky zastavení trestního stíhání za naplněné vzhledem k tomu, že se jednalo o trestný čin menší závažnosti, on sám dosud nebyl soudně trestán, po spáchání předmětného činu vedl řádný život a účelu trestního řízení bylo dosaženo i tím, že již uplynula zkušební doba podmíněného odsouzení stanovená v rozsudku soudu prvního stupně. Dále obviněný připomněl, že je stíhán pro jednání, jehož se dopustil v letech 2010 a 2011, tedy uplynula již delší doba od páchání trestné činnosti, a to bez jeho přičinění. V této souvislosti poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž se s prodlužující délkou trestního řízení vytrácí vztah mezi trestným činem a ukládaným trestem. Tuto časovou okolnost měl odvolací soud náležitě zohlednit, stejně jako uhrazení penále ve výši 20 626 Kč uloženého v rámci daňového řízení. Pokud byl pro zjištěný skutek spáchaný s takovým časovým odstupem obviněný odsouzen, jedná se podle jeho názoru o „holou represi“ bez jakéhokoli přínosu pro...