Pzo nº 4 Pzo 6/2017 of Senát 4, January 24, 2018

• Resolution Date: January 24, 2018
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Pzo 6/2017-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 návrh V. R., na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2016, pod sp. zn. 1 Nt 7007/2016 a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 31. 3. 2016, pod sp. zn. 1 Nt 7319/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 294/2016, a podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 1 Nt 7007/2016 ani příkazem k zjištění údajů o telekomunikačním provozu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 1 Nt 7319/2016, nebyl porušen zákon.

Odůvodnění:

Dne 10. 11. 2017 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh V. R. na přezkoumání zákonnosti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.

V odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazů V. R. uvedl, že k vydání příkazů Obvodního soudu pro Prahu 2 nebyl dán důvod. Ke stíhanému skutku došlo dle obžaloby dne 17. 1. 2016, a to bez jakékoliv přípravy či plánování. Je tedy nemožné, aby příkaz ode dne 1. 11. 2015 mohl mít souvislost s přípravným řízením, neboť v takovém případě by přípravné řízení muselo začít dříve, než se skutek stal. Po celé období od 1. 11. 2015 do 31. 3. 2016 pokryté jedním rozhodnutím tak platí naprostá absence důvodu pro vydání příkazu, neboť nelze připustit ani možnost, že by se původně nezákonný příkaz stal v důsledku dodatečně zjištěného důvodu pro jeho vydání zákonným. I s ohledem na právní kvalifikaci, k níž dospěl Krajský soud v Praze, je zřejmé, že ani pro následující období nebyla splněna podmínka pro vydání příkazu k odposlechu, který je možno vydat pouze v případě trestných činů vyjmenovaných v ustanovení § 88 tr. ř. Mezi tyto trestné činy nelze podřadit právní kvalifikaci žádného z trestných činů, pro které byl navrhovatel odsouzen, neboť není splněna podmínka speciální povahy ani výše trestní sazby. Konečně pak nebyla splněna ani podmínka subsidiarity, neboť se u dané trestné činnosti nejedná o nezbytný ani obvyklý vyšetřovací postup a potřebné poznatky bylo nesporně možné zjistit i jinak. V daném případě ani nebylo možné rozumně očekávat, že by takové poznatky byly zjištěny a tento předpoklad se také naplnil. Jediným výsledkem byl souhrn negativních zjištění k osobě navrhovatele, mimo rámec trestního řízení, což ostatně vyplývá i z podané obžaloby. Ani preventivní sledování navrhovatele ani dodatečná snaha orgánů činných v trestním řízení najít cokoliv, co by jej v očích soudu předem dehonestovalo, pak nejsou zákonným důvodem pro takový zásah do jeho soukromí. V daném trestním řízení, kdy proti sobě stála výpověď poškozené a navrhovatele, jehož přítomnost na místě činu nebyla doložena žádným objektivně ověřitelným důkazem, byla klíčová obecná věrohodnost navrhovatele, která byla uvedením negativních skutečností mimo rámec trestního řízení značně snížena. Navzdory tomu, že formálně se tyto odposlechy do odůvodnění rozhodnutí ve věci samé promítly poměrně málo, jednalo se o podstatný a možná rozhodující faktor v neprospěch navrhovatele. Závěrem uvádí, že obvodní soud rozhodl o vydání příkazů, aniž by vůbec měl skutečnosti a důkazy dostatečně závažné pro takový zásah. Orgán veřejné moci není automaticky oprávněn vydat rozhodnutí pouze s odvoláním na skutečnost, že zákon vydání takového rozhodnutí obecně umožňuje a příslušný orgán je k tomu oprávněn. S ohledem na zásadu subsidiarity a další zásady trestního řízení je podmínkou vydání takového rozhodnutí též relevantní důvod nebo důvodné přesvědčení o jeho existenci na základě prověření skutkového stavu, a to za splnění podmínky, že účelu, který je daným úkonem sledovat, nelze dosáhnout jiným způsobem. Z výše popsaných skutkových okolností, výsledků trestního řízení i skutečností zjištěných při realizaci vydaných příkazů je zřejmé, že tyto podmínky splněny nebyly a povolení odposlechu telekomunikačních hovorů tak dle názoru navrhovatele bylo nezákonné a svévolné.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k návrhu na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 2 dne 31. 3. 2016 vydal dva příkazy, kdy první (vydaný pod sp. zn. 1 Nt 7319/2016) byl příkazem ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 1 tr. ř. k telefonnímu číslu uživatele V. R., a to od 00:00 hod. dne 1. 11. 2015 do 24:00 hod. dne 31. 3. 2016 a druhý (vydaný pod sp. zn. 1 Nt 7007/2016) k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu téhož telefonního čísla, a to na dobu tří měsíců, tedy od 31. 3. 2016 do 30. 6. 2016. Prostřednictvím příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 1 tr. ř. mělo být zjišťování provozních a lokalizačních údajů, tedy údajů, ze kterých je patrno...