Co nº 27 Co 86/2017 of Senát 27, November 09, 2017

• Resolution Date: November 09, 2017
• Issuing Organization: Senát 27

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby (I. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) a že žalobci se nevrací zaplacený soudní poplatek (III. výrok)2. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalobce soudu nepředložil předžalobní upomínku (ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř.) a neprokázal její odeslání žalovanému. Vyšel z toho, že předžalobní upomínka musí mít stanovené náležitosti (musí v ní být identifikován věřitel i dlužník, výše a právní titul vzniku pohledávky, vyjádření skutečnosti, že dlužník je vyzýván k uhrazení dluhu, přičemž v případě neuposlechnutí v určité rozumné lhůtě bude následovat podání žaloby) a musí být dlužníkovi zaslána v písemné formě a prokazatelným způsobem. Zaslání e-mailové upomínky nepovažoval soud prvního stupně, s poukazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3628/13, za dostačující. Výrok o nevrácení zaplaceného soudního poplatku soud neodůvodnil.3. Proti druhému a třetímu výroku usnesení soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Namítal, že několikrát upomínal žalovaného o zaplacení dlužné částky, a to upomínkami, zasílanými na e-mailovou adresu, ze které žalovaný objednal u žalobce přepravu. Tvrdil, že v dnešní době je běžné, že obchodní partneři spolu komunikují elektronicky a pokud mohl žalovaný elektronicky objednat služby, není důvod, aby žalobce nemohl stejnou cestou zasílat upomínky k zaplacení dluhu. Poukazoval na skutečnost, že § 142a odst. 1 o. s. ř. výslovně neurčuje, jakým způsobem musí být výzva žalovanému zaslána a nevylučuje zaslání výzvy elektronickou cestou. Toto ustanovení naopak umožňuje poslat výzvu na poslední známou adresu a pro žalobce byla poslední známou adresou žalovaného e-mailová adresa, ze které žalovaný u žalobce objednal služby.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 18. 8. 2016 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 10 890 Kč s úrokem z prodlení podle obchodního zákoníku za dobu od 7. 9. 2016 do zaplacení. Tvrdil, že mu žalovaný nezaplatil dohodnutou cenu za provedenou přepravu, kterou žalovanému vyúčtoval fakturou vystavenou na částku 10 890 Kč, splatnou dne 6. 9. 2016, přesto, že byl o zaplacení upomínán. 7. Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. 294 C 52/2016-8, vyzval žalobce, aby doplnil, zda a jakou formou zaslal...