Odo nº 29 Odo 1802/2006 of Senát 29, October 22, 2009

• President: Zdeněk K r č m á ř
• Resolution Date: October 22, 2009
• Issuing Organization: Senát 29

29 Odo 1802/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadkyně G. J., s. r. o., zastoupené JUDr. F. Z., advokátem, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 K 23/2002, o dovolání úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489, takto:

1. Řízení o dovolání úpadkyně proti prvnímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489, se zastavuje.

2. Dovolání úpadkyně proti třetímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489 a proti druhému výroku tohoto usnesení v rozsahu, ve kterém jím byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o vrácení zálohy na náklady konkursu a bez náhrady vypuštěn výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitek jednatele úpadkyně, se odmítá.

3. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 46 K 23/2002-466, v bodu II. výroku o schválení konečné zprávy a v navazujícím bodu III. výroku o vrácení zálohy na náklady konkursu a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489 ve druhém výroku v části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodu III. výroku a změnil je v bodu II. výroku, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 46 K 23/2002-466, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem námitky jednatele úpadkyně A. V. ze dne 29. dubna 2005 (bod I. výroku).

Dále soud schválil (bod II. výroku) konečnou zprávu o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“), podle které:

1/ příjmy konkursní podstaty činí 16.307.762,- Kč,

2/ výdaje konkursní podstaty činí 19.488.075,- Kč, z toho:

a/ odměna správce konkursní podstaty 2.109.340,- Kč

(122.612,- Kč pro Mgr. D. T. /první správce konkursní podstaty úpadkyně/ a 1.986.728,- Kč /včetně 317.209,- Kč na náhradě za daň z přidané hodnoty/ pro P. konkursní správce v. o. s. /stávající správkyně konkursní podstaty úpadkyně/),

b/ k uspokojení oddělených věřitelů 8.154.391, Kč,

3/ zůstatek k rozvrhu činí 3.491.158,- Kč s tím, že v rozvrhu budou částečně uspokojeny pouze pohledávky za podstatou, přičemž pro rozdělení mezi konkursní věřitele první a druhé třídy zbývá částka 0,- Kč.

Soud rovněž rozhodl o vrácení zálohy na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč navrhovateli konkursu V. J. a v souvislosti s tím jmenovaného vyzval ke sdělení čísla účtu, na který má být záloha vrácena (body III. a IV. výroku).

K odvolání úpadkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že soudce JUDr. J. B. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 K 23/2002 (první výrok) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodu III. výroku (druhý výrok).

V bodech I. a II. výroku odvolací soud „změnil“ usnesení soudu prvního stupně tak, že schválil konečnou zprávu, podle které:

1/ výdaje z konkursní podstaty činí 19.426.769,- Kč, z toho:

a/ odměna správce konkursní podstaty 2.048.034,- Kč

(61.306,- Kč pro prvního správce konkursní podstaty úpadkyně T. a 1.976.728, Kč pro stávající správkyni konkursní podstaty úpadkyně),

b/ k uspokojení oddělených věřitelů je určeno 8.154.391,- Kč a

c/ zůstatek k rozvrhu činí 3.552.464,- Kč (druhý výrok).

Odvolání úpadkyně proti bodu IV. výroku usnesení soudu prvního stupně pak odvolací soud odmítl (třetí výrok).

K prvnímu výroku odvolací soud uzavřel, že nezjistil žádné skutečnosti svědčící o podjatosti JUDr. J. B.

Ke druhému výroku odvolací soud uvedl, že okolnosti vztahující se k prohlášení konkursu (doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele, osvědčení dlužníkova úpadku apod.) nejsou podstatné pro posouzení konečné zprávy, respektive pro posouzení důvodnosti odvolání proti usnesení, jímž byla konečná zpráva schválena.

Dodal, že správnost usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně může být zásadně přezkoumána jen v odvolacím řízení, nikoli již v dalších fázích řízení.

Ze stejných důvodů měl odvolací soud v dané fázi řízení za irelevantní námitky týkající se doručování písemností (tvrzení, že písemnosti určené úpadkyni přebíral správce konkursní podstaty).

Za účelový pokládal odvolací soud požadavek, aby správce konkursní podstaty odporoval právnímu úkonu, jímž byly na třetí osobu převedeny pozemky úpadkyně, zdůrazňuje, že to byl právě jednatel úpadkyně A. V., který příslušnou smlouvu s nabyvatelem uzavřel a že odpůrčí žalobu podle § 16 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), může vedle správce konkursní podstaty úpadkyně podat také každý z konkursních věřitelů.

Důvod k revokaci předložené konečné zprávy tedy odvolací soud neshledal v tvrzení úpadkyně, že správce konkursní podstaty a konkursní věřitelé pochybili, jestliže neodporovali právnímu úkonu, který učinila sama úpadkyně.

Za důvodné však odvolací soud pokládal námitky týkající se výše odměny přiznané bývalému (prvnímu) správci konkursní podstaty úpadkyně T.; na tomto základě odměnu určenou tomuto správci soudem prvního stupně snížil o 50 %.

K tomu poukázal na důvody usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. června 2003, č. j. 46 K 23/2002-466 (správně jde o usnesení na č. l. 187), jímž byl tento správce konkursní podstaty zproštěn výkonu funkce (proto, že se zdržoval v cizině a neskýtal záruku, že bude při výkonu funkce vystupovat osobně a postupovat s odbornou péčí), uváděje, že již samo toto zjištění odůvodňuje snížení odměny ve smyslu § 8 odst. 3 ZKV.

Výslech bývalého správce konkursní podstaty úpadkyně k vysvětlení nákladů konkursu a okolností týkajících se prodeje majetku úpadkyně nepokládal odvolací soud za nezbytný, jestliže zástupce věřitelů schválil postup správců konkursních podstat a podpisem na konečné zprávě vyjádřil, že k ní nemá námitek.

Posléze odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně dostál povinnosti ověřit účelnost položek vyúčtovaných (nynějším) správcem konkursní podstaty úpadkyně v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o konečné správě.

Za popsaného stavu odvolací soud uvedl, že ve vztahu k bodům I. a II. výroku usnesení soudu prvního stupně je jeho usnesení „de facto“ potvrzujícím, neboť změny (snížení) doznala toliko odměna pro prvního správce konkursní podstaty úpadkyně a o sumu, o kterou byla odměna tomuto správci snížena, se zvýšila částka určená k rozvrhu. Zároveň byla vypuštěna pasáž o „zamítnutí“ úpadcových námitek a konstatování týkající se způsobu uspokojování jednotlivých skupin konkursních věřitelů, které náleží až rozvrhovému usnesení.

To, že potvrdil bod III. výroku usnesení soudu prvního stupně, odůvodnil odvolací soud poukazem na ustanovení § 32 odst. 6 (správně odst. 5) ZKV.

Ke třetímu výroku svého usnesení odvolací soud uzavřel, že odvolání proti bodu IV. výroku usnesení soudu prvního stupně v této části směřuje proti rozhodnutí vydanému v rámci dohlédací činnosti soudu, proti němuž není odvolání přípustné (§ 66b odst. 2 ZKV).

Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně dovolání, jež má za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“); usnesení napadá „v plném rozsahu“ a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka především uvádí, že od samého začátku konkursu existují indicie o tom, že jde o konkurs zmanipulovaný tzv. severočeskou konkursní mafií.

První správce konkursní podstaty T. je trestně stíhán současně se soudcem B. a soudkyně Z., která rozhodovala o vyhlášení konkursu, byla uplacena prvním správcem konkursní podstaty. Tento správce jí totiž - jak sama přiznala - zaplatil zájezd do L. v hodnotě 100 tisíc Kč. Proto také byla proti rozhodnutím, jež soudkyně Z. v konkursu vydala, podána žaloba pro zmatečnost opírající se o ustanovení § 229 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. a vycházející z obsahu televizního pořadu televize N. „N. v. o.“ odvysílaného 19. dubna 2005. V tomto pořadu - uvádí dovolatelka - přiznal první správce konkursní podstaty T., že soudkyně Z. byla při prohlášení konkursu a při přijetí dalších rozhodnutí, např. při schválení přímého prodeje golfového hřiště, zmanipulována úplatkem nebo úplatky.

V řízení o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 100/2005, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. září 2006 (jde o usnesení č. j. Nco 178/2005-35) o vyloučení soudců onoho soudu (včetně pobočky v Liberci) z projednávání a rozhodování věci.

V případech napadených v souvislosti s působením tzv. konkursní mafie, souvisejících s konkursní agendou Krajského soudu v Ústí nad Labem (a tedy i u konkursu dovolatelky) je pak třeba - pokračuje dovolatelka - zohlednit mimořádné aspekty dané věci. Soudce B. s jehož jménem je působení skupiny organizovaného zločinu provádějící zmanipulované konkursy spojováno, byl kolegou soudkyně Z. po několik let. Právě soudkyni Z. označil korunní svědek v trestním řízení s touto skupinou (první správce konkursní podstaty T.) za další ze soudců, s nimiž skupina spolupracovala a uvedl v jejím případě i konkrétní případy uplácení, respektive ovlivňování. Takové jednání soudkyně Z. označil za neslučitelné s výkonem funkce i předseda Krajského soudu v Ú. n. L., s tím, že ke kárnému řízení v tomto případě nedošlo jen pro uplynutí...