Tdo nº 15 Tdo 1316/2006 of Senát 15, March 22, 2007

• President: Karel Hasch
• Resolution Date: March 22, 2007
• Issuing Organization: Senát 15

15 Tdo 1316/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2007 o dovolání podaném obviněným Ing. Z. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 13 To 160/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 60/2004, t a k t o :

Podle § 265j tr. ř. se dovolání z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 2 T 60/2004, byl obviněný Ing. Z. F. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „jako generální ředitel společnosti T. R. a. s., se sídlem v R., K., IČ, porušil svoji povinnost opatrovat a spravovat majetek této společnosti, a to tím způsobem, že úmyslně nezabránil plnění společnosti T. R. a. s. za přijaté faktury č. ze dne 18. 3. 1999 v částce 2.608.876,10 Kč (s DPH), č. ze dne 9. 4. 1999 v částce 8.476.661,30 Kč (s DPH), č. ze dne 11. 5. 1999 v částce 3.993.393,80 Kč (s DPH), č. ze dne 8. 6. 1999 v částce 11.042.224,90 Kč (s DPH), č. ze dne 14. 7. 1999 v částce 6.045.100,- Kč (s DPH), které vystavila společnost P. s. r. o, se sídlem R., K., IČ, jako plnění provize za obchod uskutečněný mezi společnostmi T. R. a. s. a Š. J. s. r. o., a kterou fakturovala na základě uzavřené smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 16. 12. 1997, a to přesto, že věděl, a to jak z pozice generálního ředitele společnosti T. R. a. s., tak i z pozice bývalého jednatele společnosti P. s. r. o., že finanční přínos pro společnost T. R. a. s. díky obchodnímu případu „T. R. a. s. – Š. J. s. r. o.“ z přelomu roku 1998/1999 byl jen 60.000,- Kč a také, že na uvedeném obchodním případu se společnost P. s. r. o. nijak nepodílela a na provizi tak nemá nárok, přičemž fakturováním uvedené provize vznikla pohledávka společnosti P. s. r. o. za společností T. R. a. s., protože společnost T. R. a. s. měla naopak pohledávku za společností P. s. r. o., došlo postupně v R. dne 31. 3. 1999, dále 15. 4. 1999 a 19. 5. 1999 a 21. 6. 1999 a konečně dne 3. 8. 1999 k uzavření dohod o vzájemném započtení pohledávek a závazků mezi těmito společnostmi, a daným jednáním způsobil dnes již neexistující společnosti T. R. a. s. škodu v celkové výši 32.166.259,10 Kč“.

Za tento trestný čin byl podle § 255 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 13 To 160/2006, z podnětu tohoto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák., obviněnému uložil podle § 255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze i rozsudku Okresního soudu v Rakovníku podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nesprávné právní posouzení shledal v závěru soudů obou stupňů, že jeho povinnost spravovat majetek zaměstnavatele společnosti T. R., a. s., vyplývala z manažerské smlouvy a z ustanovení § 74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“). V souvislosti s tím konstatoval, že byl do funkce vedoucího zaměstnance - generálního ředitele společnosti jmenován jednostranným právním úkonem, a nemohl tak smluvně převzít povinnost spravovat majetek zaměstnavatele. Dále vyjádřil názor, že k naplnění zákonného znaku „podle zákona … uloženou povinnost spravovat cizí majetek“ dojde v případě, že pachatel poruší povinnost, kterou má ze zákona upravujícího nikoli pracovní kázeň ustanovení § 73 odst. 1 písm. a), d), příp. § 74 písm. g) zák. práce, nýbrž správu majetku nějakého subjektu odlišného od pachatele. V souvislosti s tím odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1194/2004. Podle vyjádření obviněného došlo ve věci rovněž k nesprávnému hmotně právnímu posouzení smluv o obchodní spolupráci společnosti T. R., a. s., a společnosti P., s. r. o., z období přelomu let 1998 a 1999, neboť podle těchto smluv měla společnost T. R. a. s. platit společnosti P. s. r. o. šestiprocentní provizi ze všech svých obchodních případů bez ohledu na to, zda se společnost P. s. r. o. na konkrétním případu podílela či nikoliv.

Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud bez dalšího zrušil obě napadená rozhodnutí. Vyjádřil dále souhlas s tím, aby o podaném dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru není pochyb o odpovědnosti generálního ředitele a místopředsedy představenstva společnosti za opatrování majetku společnosti, vědom si však rozhodnutí senátu 7 Tdo, na něž obviněný ve svém dovolání poukázal, a zejména nedostatečných podkladů pro vyjádření, navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud byly v trestním spise doloženy důkazy, z nichž by vyplývala povinnost obviněného k ochraně majetku společnosti, jejímž byl generálním ředitelem, podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Dále vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.

V návaznosti na uvedené je třeba konstatovat, že věc byla rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1102/2006, postoupena podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Stalo se tak proto, že senát Nejvyššího soudu 5 Tdo, jemuž byla nyní posuzovaná věc podle rozvrhu práce přidělena, dospěl k odlišnému právnímu závěru než senát 7 Tdo v rozhodnutí ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1194/2003...