Case nº 20/15 of Plný, July 19, 2016

• Judge: Sládeček Vladimír
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: July 19, 2016
• Issuing Organization: Plný

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2016:Pl.US.20.15.4

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

15. 8. 2016

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    2

    Navrhovatel

    SOUD - OS Brno-venkov

    Dotčený orgán

    SOUD - NS

    MINISTERSTVO / MINISTR - spravedlnosti

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 89 odst.2, čl. 87 odst.1 písm.d, čl. 82 odst.12/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 28

    Ostatní dotčené předpisy

    182/1993 Sb., § 72 odst.1 písm.a219/2000 Sb.236/1995 Sb., § 3 odst.3262/2006 Sb.6/2002 Sb.

    Odlišné stanovisko

    Lichovník Tomáš

    Šimáčková Kateřina

    Předmět řízení

    procesní otázky řízení před Ústavním soudem/aktivní procesní legitimace navrhovatele

    procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu

    hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci

    základní ústavní principy/nezávislost soudů/materiální zabezpečení soudcovské nezávislosti

    právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

    Věcný rejstřík

    soud

    organizační složka

    soudce

    plat

    pracovní poměr

    legitimace/aktivní

    veřejný zájem

    retroaktivita

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-20-15_4

    ---

    Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti České republiky - Okresního soudu Brno-venkov, jednajícího JUDr. Ivanou Losovou, předsedkyní soudu, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 3173/38, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456 pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu a vedlejších účastníků 1) Mgr. Jany Lorencové a 2) Ministerstva spravedlnosti, a návrhu na přednostní projednání, takto:

    1. Výrokem II. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, kterým se rozsudek krajského soudu mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

    2. Výrok II. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, kterým se rozsudek krajského soudu mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, se ruší.

    Odůvodnění

1. Návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 31. března 2015, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované (stěžovatelce) bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o platu představitelů").

2. Usnesením IV. senátu Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2015 byla ústavní stížnost, dosud vedená pod sp. zn. IV. ÚS 953/15, postoupena k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu nově pod sp. zn. Pl. ÚS 20/15.

3. Stěžovatelka zdůrazňuje, že ústavní stížností je napadena pouze ta část rozhodnutí Nejvyššího soudu, která přiznala vedlejší účastnici (žalobkyni) nárok na zpětné doplacení "zmrazeného", respektive celkově sníženého platu z 3násobku na 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře (tedy přiznané částky 35 100 Kč).

4. Ústavní soud uvádí, že původní návrh podal za Českou republiku - Okresní soud Brno-venkov za něj jednající jeho tehdejší předseda Mgr. Petr Jirsa. Ze sdělení doručeného Ústavnímu soudu dne 22. 2. 2016 vyplývá, že s účinností ode dne 1. 1. 2016 byla ministrem spravedlnosti jmenována předsedkyní Okresního soudu Brno-venkov JUDr. Ivana Losová.

   I

   Rekapitulace předchozího řízení

5. Předmětem řízení u civilních soudů byla žaloba ze dne 25. 2. 2011, jíž se vedlejší účastnice Mgr. Jana Lorencová, soudkyně s výkonem funkce u Okresního soudu Brno-venkov, domáhala, aby jí stěžovatelka zaplatila doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů.

6. Městský soud v Brně (dále též jen "městský soud") předložil Ústavnímu soudu nejprve návrh ze dne 10. 3. 2011 na zrušení "částí zákona č. 309/2002 a č. 425/2010 Sb., kterými se mění zákon č. 236/1995 Sb., pokud obsahují restrikce v odměňování soudců (§ 3 odst. 3, § 3b)", o kterém bylo Ústavním soudem rozhodnuto nálezem ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 tak, že "ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů" a že "ve zbývající části se návrh odmítá", a posléze návrh ze dne 3. 11. 2011 na zrušení "ustanovení bodu 2. Čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb. in eventum na zrušení slova 2,5násobek v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb." a na zrušení "ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb.", o kterém bylo Ústavním soudem rozhodnuto nálezem ze dne 3. 5. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 33/11 tak, že "ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a vyjádřené slovy 2,5 násobek, se zrušuje uplynutím dne 31. prosince 2012", že "ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů", a že "ve zbývající části se návrh odmítá".

7. Městský soud v Brně - poté, co usnesením ze dne 21. 9. 2011 č. j. 35 C 35/2011-107 vyloučil k samostatnému řízení "věc týkající se zaplacení částky 5 200,- Kč" (doplatku "platu ve výši 5 000,- Kč a náhrady výdajů ve výši 200,- Kč za leden 2011"), usnesením ze dne 12. 6. 2012 č. j. 35 C 35/2011-183, vyloučil k samostatnému řízení "věc týkající se zaplacení částky 500,- Kč" (doplatku platu za leden 2012) a usnesením ze dne 4. 1. 2013 č. j. 35 C 35/2011-240 vyloučil k samostatnému řízení "věc týkající se zaplacení částky 18 518,20 Kč" (doplatku "platu a víceúčelové náhrady výdajů za září 2011") a spojil s touto věcí ke společnému řízení "věc týkající se zaplacení částky 500,- Kč" - rozsudkem ze dne 11. 1. 2013 č. j. 35 C 35/2011-247 stěžovatelce uložil, aby zaplatila vedlejší účastnici 45 700,- Kč a na náhradě nákladů řízení 1 230,- Kč.

8. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále též jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 10. 12. 2013 č. j. 15 Co 103/2013-325 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 35 100,- Kč; ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila vedlejší účastnici 10 600,- Kč, jej potvrdil a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. K dovolání stěžovatelky a vedlejší účastnice rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. prosince 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456 takto: (I) Dovolání stěžovatelky se zamítá. (II) Rozsudek krajského soudu se mění tak, že se potvrzuje rozsudek okresního soudu také ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni kromě částky 10 600,- Kč dalších 35 100,- Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení. (III) Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (IV) Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

10. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ustanovením § 3 odst. 3 větou první (slovy "2,5násobek") a ustanoveními § 3b odst. 1 a 2 zákona č. 236/1995 Sb. ve znění zákona č. 425/2010 Sb. (zrušenými Ústavním soudem) došlo k zásahu do práva soudce, který svou funkci vykonává v pracovním vztahu a pro jehož pracovní vztah se použijí přiměřeně zákoník práce a ostatní pracovněprávní předpisy, na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a na odpovídající náhradu výdajů, které mu při výkonu funkce vznikly. Uvedené právo, které odpovídá jedné ze základních zásad pracovněprávních vztahů, je rovněž soudcům garantováno ustanovením čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Odpovídající materiální (platové) zabezpečení soudců je rovněž jednou ze záruk pro nezávislý výkon soudnictví; Ústavní soud proto také ve svých nálezech sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a Pl. ÚS 33/11 náležitě akcentoval, že platová restrikce soudců, kterou shledal v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy, představuje "svévolný zásah do oblasti materiálního zajištění soudců".

11. Za přihlédnutí k tomu, že v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a Pl. ÚS 33/11 Ústavní soud neshledal "právněpolitické" nebo "politické" důvody, které by bránily "zpětnému doplacení platu a náhrad", jakož i k okolnostem, za jakých dochází k opakovaným svévolným zásahům do materiálního zabezpečení soudců (vícekrát konstatovaným Ústavním soudem), je podle...