Odo nº 32 Odo 406/2004 of Senát 32

• President: Zdeněk Des, v.r.
• Issuing Organization: Senát 32

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 406/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobce Ing. V. H., správce konkurzní podstaty V., s.r.o., v likvidaci, proti žalovanému Z. H., o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 35/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2003 č. j. 11 Cmo 262/2003-68, takto:

1. Dovolání se zamítá.

2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 325 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. června 2003 č. j. 37 Cm 35/2002-45 zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 120 000 Kč s l0% úrokem z prodlení z částky 1. 1. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný jako pronajímatel a společnost V., s.r.o., jako nájemce uzavřeli 16. 9. l999 smlouvu, kterou označili jako smlouvu o nájmu nemovitosti a věcí movitých. V této smlouvě účastníci sjednali nájemné ve výši 50 467 Kč měsíčně a dále nájemné za používání strojového parku umístěného v nemovitosti ve výši 30 000 Kč měsíčně. Dne 22. 12. l999 upravili v dodatku k nájemní smlouvě trvání nájemního vztahu a vypustili nájemné za stojní park s tím, že nájemné bude nadále činit pouze 50 467 Kč. Po prohlášení konkurzu na společnost V., s.r.o., (dále jen úpadce), uplatňuje její správce konkurzní podstaty (žalobce) nárok na vrácení nájemného uhrazeného za užívání strojního vybavení, neboť tato část smlouvy byla podle jeho názoru neplatná s ohledem na to, že žalovaný nebyl vlastníkem tohoto vybavení. Soud prvního stupně z výpovědi svědka J. M., který za nájemce sjednával uvedenou smlouvu i její dodatek, zjistil, že v době kontraktace věděl, kdo je „pravděpodobným vlastníkem“ jednotlivých strojů a dále, že jak nemovitost, tak strojní vybavení, užíval nájemce ještě před uzavřením předmětné smlouvy, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené se společností V., s.r.o. Soud prvního stupně posoudil uvedenou nájemní smlouvu podle § 663 a násl. občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) a provedl její výklad podle § 35 ObčZ, podle kterého je nutno vyjít z vůle toho, kdo právní úkon učinil a přihlédnout k tomu, zda není tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Soud prvního stupně považoval za podstatnou skutečnost, že oběma účastníkům smlouvy bylo známo, že žalovaný není vlastníkem movitých věcí a že ve smlouvě ani není deklarováno vlastnické právo žalovaného. Soud prvního stupně tuto smlouvu vyložil tak, že byl sjednán pouze nájem nemovitosti, přičemž žalovaný vyslovil současně souhlas s užíváním movitých věcí v nemovitosti umístěných. Částka 30 000 Kč představovala podle jeho závěru platbu sjednanou účastníky nájemní smlouvy jako zvýšení nájemného s ohledem na vyšší zatížení nemovitosti v důsledku používání strojového parku. O tom svědčila podle soudu prvního stupně i okolnost, že oba...