Skno nº 1 Skno 10/2008 of Senát 1, October 30, 2008

• President: J. P.
• Resolution Date: October 30, 2008
• Issuing Organization: Senát 1

1 Skno 10/2008

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. M. G., JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 30. října 2008 ve věci kárného řízení kárně obviněného soudce JUDr. Z. S., nar. 14. 5. 1950, t. č. soudce Vrchního soudu v Praze, odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. Ds 17/2003 a rozhodl takto:

Podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání ministra spravedlnosti zamítá.

Odůvodnění:

Předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky podala dne 23. 12. 2003 u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. Z. S., tehdy soudci Nejvyššího soudu České republiky, pro kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.), spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době v první polovině roku 2003 jako autor publikoval s dalšími osobami v odborném časopise Trestní právo, vydávaném nakladatelstvím O., s.r.o., v čísle 1 článek s názvem „Majetkové poměry právnických osob“, v čísle 2 článek s názvem „Zvláštnosti vyplývající z individuální trestní odpovědnosti ve vztahu k podnikání právnických osob“ a v čísle 4 článek s názvem „Zvýhodňování věřitele“, v Konkursních novinách, vydávaných C. P., spol. s r.o., v říjnových číslech 20 a 21 na pokračování článek s názvem „Zvýhodňování věřitele“, v odborné publikaci Konkurz a vyrovnání, vydané nakladatelstvím E. B. P.,

kapitolu „Trestněprávní odpovědnost při konkurzu a vyrovnání“ a v odborné publikaci Závazkové právní vztahy podnikatelů a jejich ochrana vydané nakladatelstvím E. B. P. stati nebo jejich části nazvané „Zvláštnosti přístupu orgánů činných v trestním řízení k odhalování, vyšetřování a dokazování finanční kriminality“, „Osoba pachatele finanční kriminality“, „Použití operativně pátracích prostředků“, „Opatřování důkazů“, „Problematika počítačového zpracování dat v oblasti finanční kriminality“, „Znalecké dokazování“, „Zvýhodňování věřitele“, „Pletichy při řízení konkurzním a vyrovnávacím“ a část stati zvané „Trestný čin porušení povinnost v řízení o konkurzu“, ač autorem žádného z publikovaných textů nebyl a celé tyto texty prakticky doslovně převzal z odborné publikace Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice, autorů P. Š., F. P., I. Š., vydané nakladatelstvím C. H. B.

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. Ds 17/2003, ve spojení s rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 1 Skno 4/2004, jímž bylo odvolání kárně obviněného zamítnuto, rozhodl podle § 15 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudů a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.) o přerušení kárného řízení a postoupení věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10.

Trestní stíhání JUDr. Z. S. pro trestné činy porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. bylo pravomocně skončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 44 T 105/2005, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 292/2006. Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl svým usnesením ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 44 T 105/2005, tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a § 309 odst. 1 tr. ř. schválil narovnání mezi obviněným JUDr. Z. S. (a dalšími obviněnými na straně jedné) a poškozenými Doc. JUDr. P. Š., Ph.D., JUDr. F. P., JUDr. A. Š. a Nakladatelstvím C. H. B., protože se všichni obvinění včetně JUDr. Z. S. s poškozenými dohodli na satisfakci spočívající ve veřejné omluvě, složili každý z obviněných částku 100.000,- Kč jako pomoc obětem trestné činnosti a nahradili škodu poškozeným nakladatelstvím. Dále podle § 311 odst. 1 tr. ř. soud trestní stíhání obviněných včetně JUDr. Z. S. zastavil.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 44 T 105/2005, podal státní zástupce stížnost, o níž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 292/2006, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Následně kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. Ds 17/2003, podle § 15 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. kárné řízení kárně obviněného JUDr. Z. S. zastavil a své rozhodnutí založil na ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci shledal naplněnou zákonnou podmínku stanovenou v ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., která podmiňuje možnost zastavení kárného řízení, tj. dostatečný postih kárně obviněného soudce vzešlý z trestního řízení, které vůči němu bylo vedeno pro skutek vymezený kárnou žalobou. K otázce dostatečnosti postihu vzešlého z trestního řízení kárný senát Vrchního soudu v Olomouci v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dle jeho názoru není nezbytné postupovat v daném řízení způsobem upraveným § 224 odst. 5 tr. ř. (při aplikaci § 25 zák. č. 7/2002 Sb.), lze-li ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. aplikovat způsobem, který nevyvolává kolizi možné protiústavnosti spočívající v porušení zásady ne bis in idem a tímto postupem je zastavení kárného řízení podle § 15 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. Pokud by totiž v pokračujícím kárném řízení byla použita sankce uvedená v § 88 odst. 1 písm. d) zák. č. 6/2002 Sb., mohlo by při sankcionování skutku, která má charakter činu soudně trestného, dojít k porušení zásady ne bis in idem.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. Ds 17/2003, podala podáním ze dne 16. 1. 2007 předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky odvolání s tím, že dle jejího názoru zvoleným postupem nebylo dosaženo účelu kárného řízení, proto toto nemělo být zastaveno, přičemž pokračování v kárném řízení nemusí znamenat porušení zásady ne bis in idem. Zdůraznila, že omluvou a satisfakcí, kterou byla tato...