Odo nº 35 Odo 755/2005 of Senát 35, December 13, 2006

• President: Ivana Štenglová
• Resolution Date: December 13, 2006
• Issuing Organization: Senát 35

35 Odo 755/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Tomáše Brauna, JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Hany Gajdziokové, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele M. M., zastoupeného Mgr. K. L., advokátem, proti odpůrkyni M. S. O. a. s., zastoupené Mgr. D. I., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 27/2003, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. prosince 2004, č.j. 8 Cmo 337/2004-80, takto:

1. Dovolání se zamítá.

2. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.075,- Kč do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2004, č. j. 15 Cm 27/2003 - 56, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti I. N. H. a. s., (dále jen „společnost“), konané dne 17. prosince 2002 (dále jen „valná hromada“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení [výrok II.]. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nejen správně zjistil skutkový stav, ale věc správně posoudil i po právní stránce.

K námitce navrhovatele, že valná hromada nebyla řádně svolána, neboť oznámení o jejím konání nebylo podepsáno, uvedl odvolací soud, že způsob svolávání valné hromady je upraven v ustanovení § 184 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák. “). Oznámení o svolání valné hromady má všechny náležitosti stanovené zákonem.

Odvolací soud uzavřel, že pozvánka na valnou hromadu není právním úkonem, jak se domnívá navrhovatel, neboť nejde o projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“). Není-li oznámení o svolání valné hromady právním úkonem, nemusí je představenstvo podepsat podle ustanovení § 40 odst. 3 obč. zák. Podpis na oznámení (stejně jako na pozvánce) není, dle názoru odvolacího soudu, náležitostí oznámení; absence podpisu nemá žádný význam pro posouzení platnosti usnesení takto svolané valné hromady.

K námitce navrhovatele, že valné hromadě předsedal někdo jiný než akcionář, a že z tohoto důvodu jsou všechna usnesení na této valné hromadě přijatá neplatná, a na ni navazující námitce, že listina přítomných má vady, jejichž důsledkem je neplatnost usnesení valné hromady, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že z ustanovení § 188 odst. 1 ani z žádného jiného ustanovení obchodního zákoníku nevyplývá, že by předsedou valné hromady (stejně tak jako zapisovatelem či ověřovatelem zápisu nebo osobou pověřenou sčítáním hlasů) musel být jenom akcionář. Odvolací soud dospěl k závěru, že je věcí valné hromady, koho za předsedu zvolí. Úvahy navrhovatele o tom, že pokud by předsedou valné hromady nemusel být akcionář, mohlo by se říci, že ani předseda představenstva nemusí být členem představenstva, zhodnotil odvolací soud jako neadekvátní, neboť úprava volby předsedy představenstva je jiná. Do působnosti valné hromady podle ustanovení § 187 odst. 1 písm. d) obch. zák. náleží mimo jiné volba členů představenstva, pokud stanovy neurčují, že jsou voleni a odvoláváni dozorčí radou, a podle ustanovení § 194 odst. 3 věta druhá obch. zák. členové představenstva volí svého předsedu. Z této úpravy dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že předseda představenstva musí být zvolen z jeho členů. Pro úplnost odvolací soud upozornil na to, že ani členové představenstva a předseda představenstva nemusejí být akcionáři. Nemusí-li být členem představenstva, které je statutárním orgánem jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem, akcionář společnosti, není logické opodstatnění pro závěr zastávaný navrhovatelem, že by předseda valné hromady společnosti musel být pouze akcionář.

Ohledně názoru navrhovatele o neplatnosti usnesení valné hromady společnosti pro neurčitost pojmů „majetek“, „účetní hodnota“ a „operace“ se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jde o zcela běžně užívané pojmy, jejichž výklad je naprosto standardní.

Dále se odvolací soud obsáhle zabýval námitkou navrhovatele, že Fond národního majetku České republiky (dále jen „Fond národního majetku“) hlasoval jako majoritní akcionář, ač pozbyl hlasovací práva a neměl hlasovat. Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně. Uvedl, že Fond národního majetku nabyl akcie společnosti v souvislosti s privatizací majetku státu, neboť nabytí akcií vychází z usnesení vlády č. 577 ze dne 5. června 2002. Na Fond národního majetku při hlasování na napadené valné hromadě proto lze aplikovat výjimku dle ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obch. zák., ve znění účinném v době konání valné hromady. Pokud Fond národního majetku na valné hromadě hlasoval, hlasoval podle tehdy platného zákona, který mu umožňoval hlasování, neboť byl z povinnosti učinit veřejnou nabídku zákonem vyňat. „Úvahy navrhovatele o tom, že měl být zvolen při prodeji akcií společnosti postup, který popisuje, a to takovým způsobem, že by povinnost učinit nabídku převzetí novému nabyvateli akcií společnosti L. h. N. V. vznikla, jsou pro posouzení platnosti či neplatnosti usnesení valné hromady na této valné hromadě přijatých bezpředmětné.“

Odvolací soud konstatoval, že nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2003 publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 87/2003 zrušil ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obch. zák. ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Z toho je třeba dovodit, že ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obch. zák. nevylučovalo, aby Fond národního majetku jako akcionář společnosti na valné hromadě dne 17. prosince 2002, tj. před zrušením uvedeného ustanovení, hlasoval. Vykonával-li na této valné hromadě hlasovací práva, činil tak v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Následné zrušení ustanovení, které mu umožňovalo hlasovací práva vykonat, nemá dle názoru odvolacího soudu se zřetelem k ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 182/1992 Sb. (správně 182/1993 Sb.), o Ústavním soudu (podle něhož práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena) dopad na jeho práva. Do doby účinnosti ústavního nálezu o zrušení ustanovení § l83b odst. 3 písm. a) obch. zák. bylo toto ustanovení součástí právního řádu České republiky a soud podle něho musí postupovat. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že jen proto, že později bylo konkrétní ustanovení zákona, s účinností od konkrétního data, jako neústavní zrušeno, nelze učinit závěr, že ustanovení nebude jako neústavní v praxi vůbec aplikováno.

Ohledně dalších tvrzených porušení práv akcionáře, která namítá navrhovatel (neposkytnutí vysvětlení ohledně dalšího zajišťování pohledávek bank a rozsahu, v jakém hodnota zastaveného majetku kryje tyto pohledávky), se odvolací soud ztotožnil s posouzením provedeným soudem prvního stupně, který uvedl, že z návrhu není zřejmé, se kterým usnesením valné hromady navrhovatel tuto námitku spojuje. Přitom případné porušení práv akcionáře musí být, dle závěru soudu prvního...