Do nº 29 0do 1340/2004 of Senát 29, June 29, 2005

• President: Petr G e m m e l , v. r.
• Resolution Date: June 29, 2005
• Issuing Organization: Senát 29

29 Odo 1340/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) J. N., b) M. V., a c) J. V., proti žalovanému PhDr. D. H., jako správci konkursní podstaty úpadkyně D. B., o vyloučení věcí z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 500/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2004, č.j. 15 Cmo 210/2003-120, takto:

1. Dovolání se zamítá.

2. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.175,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. srpna 2003, č.j. 13 Cm 500/2001-103, určil, že nemovitosti - objekt bydlení čp. 52, na parc. č. 61/2 a parc. č. 61/2 o výměře 93 m², zastavěná plocha, ochrana přírody, zapsané u Katastrálního úřadu v Č. K. na listu vlastnictví č. 159, pro obec H. P. a katastrální území P. (dále jen „sporné nemovitosti“) - neměly být zařazeny do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně D. B. (první výrok), a žalobcům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 16. prosince 1997, sp. zn. 11 K 13/97, prohlásil Krajský soud v Českých Budějovicích na majetek D. B. (dále jen „úpadkyně“) konkurs. Jelikož správce konkursní podstaty úpadkyně PhDr. D. H. sporné nemovitosti sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty s poznámkou že tak činí podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ZKV“, když vlastníky nemovitostí jsou žalobci, uložil soud (usnesením ze dne 11. dubna 2001, č.j. 11 K 13/97-120) žalobcům, aby podali proti správci konkursní podstaty žalobu na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty. Excindační žalobu podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV žalobci v soudem určené lhůtě skutečně podali.

Za stavu, kdy měl za prokázáno, že J. a M. N. a J. a M. V. jsou spoluvlastníky sporných nemovitostí [otázka vlastnictví byla vyřešena rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. listopadu. 1996, č.j. 6 C 8/96-29, s tím, že jmenovaní (jako prodávající) odstoupili od smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené s úpadkyní (jako kupující) dne 30. března 1995 pro prodlení se zaplacením kupní ceny], zabýval se soud prvního stupně „spornou otázkou“ existence zástavního práva ve prospěch C. BANKY, a. s. (jako úvěrující banky a zástavní věřitelky - dále jen „banka“). Vycházel přitom z toho, že: a/ smlouvou o úvěru ze dne 7. dubna 1995 banka poskytla D. B. úvěr ve výši 3,000.000,- Kč, který měl být vrácen ve třech splátkách do 20. března 1996; b/ splnění této pohledávky bylo zajištěno smlouvou o zřízení zástavního práva č. 3201595-ZSN uzavřenou mezi týmiž osobami dne 12. dubna 1995 (dále jen „zástavní smlouva“) ke sporným nemovitostem a zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 12. dubna 1995; c/ pohledávka z nesplaceného úvěru byla přihlášena bankou do konkursu vedeného na majetek úpadkyně v částce 5,311.731,70,- Kč, a to jako pohledávka zajištěná zástavním právem vzniklým podle shora zmíněné zástavní smlouvy.

Odkazuje na ustanovení § 151d odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném „v době provádění vkladu do katastru nemovitostí“, soud prvního stupně zdůraznil, že v daném případě „se nelze přiklonit“ k tomu, že zástavní věřitel přijal do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka v dobré víře, že „je zde oprávnění tuto věc zastavit“. Banka totiž neučinila všechna potřebná zjištění k ověření, zda D. B. skutečně svědčí vlastnické právo ke sporným nemovitostem, když vycházela pouze z údajů na listu vlastnictví (k datu uzavření zástavní smlouvy byla jmenovaná podle katastru nemovitostí vlastnicí sporných nemovitostí), aniž zjišťovala, na základě jakého nabývacího titulu se tak stalo. Pakliže by banka - podle názoru soudu prvního stupně - znala obsah nabývacího titulu, zjistila by, že „se dohodlo zrušení kupní smlouvy v případě nezaplacení kupní ceny“, a potom by „bylo nutné ověřit si u původních vlastníků, zda došlo k zaplacení kupní ceny“, přičemž „za této situace by jistě zástavní smlouva uzavřena nebyla a nebyl by ani poskytnut výše zmíněný úvěr“.

Považuje „zápis o zástavním právu na LV č. 159 ve prospěch C. BANKY, a. s.“ za neplatný z důvodu, že zástavní smlouva byla uzavřena s D. B., která vlastnicí sporných nemovitostí nebyla, shledal soud prvního stupně žalobu po právu.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. března 2004, č.j. 15 Cmo 210/2003-120, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně byly vyloučeny sporné nemovitosti, zamítl, a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dokazování doplnil výzvou „k výplatě zástavy“ ze dne 21. června 2000 a doplněním „seznamu konkursní podstaty“ ze dne 22. července 2000, přičemž dospěl k závěrům od soudu prvního...