Odo nº 35 Odo 801/2002 of Senát 35, November 10, 2004

• President: Ivana Štenglová,v.r.
• Resolution Date: November 10, 2004
• Issuing Organization: Senát 35

35 Odo 801/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Ivany Zlatohlávkové, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce G. D. LTD, zastoupeného, advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, Praha 1, Letenská 15, zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 34 961,75 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8 C 56/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2002 č. j. 19 Co 435/2001-76, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2002 č. j. 19 Co 435/2001-76 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 25. června 1998 č. j. 8 C 56/98-21 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované stanovena povinnost vydat žalobci 34 961,75 USD s 21 % úrokem od 1. 7. 1997 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce poukázal částku 34 961,75 USD na účet společnosti E., s r. o., vedený u banky C., a. s., místo toho však byla uvedená částka omylem připsána na účet společnosti E. E.-N., spol. s r. o. (dále jen „E.”) u téže banky. Vzhledem k tomu, že na tento účet byla vedena exekuce k vymožení daňového dluhu, byla uvedená částka v rámci exekučního řízení převedena Finančnímu úřadu V. jako správci daní, který ji odmítl vydat s tím, že exekuce přikázáním pohledávky byla provedena v souladu se zákonem a že podle § 59 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není přípustné vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil. Soud prvního stupně dovodil, že došlo sice k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, avšak nikoliv na straně finančního úřadu, nýbrž na straně společnosti E., která částku přijala bez právního důvodu. Finanční úřad uvedenou platbu přijal jako nedoplatek daně po právu a není oprávněn poukázanou platbu vydat, naopak je jeho povinností nakládat s ní, jako by byla poukázána daňovým dlužníkem (§ 59 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků). Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. února 2002 č. j. 19 Co 435/2001-76 změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 34 961,75 USD s 21% úrokem z prodlení od 1. července 1997 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Přitom byl odvolací soud vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku ze dne 23. srpna 2001 č. j. 25 Cdo 1208/2000-63, kterým Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jeho předchozí (potvrzující) rozsudek (ze dne 6. dubna 1999 č. j. 19 Co 504/98-36) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle tohoto právního názoru vztah mezi plátcem daně a správcem daně při placení a správě daní je sice vztahem...