Odo nº 35 Odo 317/2001 of Senát 35, December 17, 2002

• President: František F a l d y n a, CSc., v.r.
• Resolution Date: December 17, 2002
• Issuing Organization: Senát 35

35 Odo 317/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. o. v České republice, proti žalované m. č. P. 5, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 31/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2001, č. j. 11 Cmo 309/2000 - 307, takto:

1. Dovolání se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se původně arbitrážní žádostí z 27. června 1991, posléze na základě žaloby, po změnách žaloby připuštěných naposledy usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. března 1998 (č. l. 217), domáhala určení, že je vlastnicí nemovitostí zapsaných v Katastru nemovitostí katastrálního úřadu P. pro katastrální území S. na listu vlastnictví č. 2954, jako parcela č. 2755 s domem č. p. 169, parcela č. 2756 a parcela č. 2757. Žalobu odůvodnila tím, že darovací smlouva ze dne 16. ledna 1986 (dále též jen „darovací smlouva“), kterou označené nemovitosti darovala státu, je neplatná, jelikož tehdejší předsedkyně žalobkyně, prof. S., ji uzavřela pod psychickým nátlakem.

Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2000, č. j. 14 Cm 31/96?275a, žalobu zamítl, uzavíraje, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že prof. S. uzavřela darovací smlouvu pod psychickým nátlakem, ani to, že prof. S. při uzavření darovací smlouvy překročila své oprávnění jako statutární orgán žalobkyně, a že tato skutečnost byla druhé smluvní straně známa. Darovací smlouva je tudíž platná.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2001, č. j. 11 Cmo 309/2000 - 307, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, maje jeho právní posouzení věci za správné. Darovací smlouva nebyla uzavřena pod bezprávnou výhružkou vzbuzující důvodnou bázeň ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) Ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. podle odvolacího soudu nelze na věc aplikovat, neboť právní úkon byl učiněn statutárním orgánem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001), jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu, zdůrazňujíc, že z hlediska úvah o uzavření a podpisu darovací smlouvy byly v napadeném rozhodnutí řešeny otázky zásadního právního významu. V závěru dovolání dovolatelka též namítá, že k projednání a rozhodnutí věci nebyla v prvním stupni příslušná státní arbitráž ani Krajský obchodní soud v Praze. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Tříčlenný senát č. 29, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky dovolání projednat a rozhodnout o něm, se zabýval především otázkou včasnosti dovolání, přičemž při úvaze o důsledcích, jež s sebou nese vadné poučení účastníků řízení o lhůtě k podání dovolání, dospěl k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozhodnutích senátů Nejvyššího soudu vydaných po 1. lednu 2001. Proto rozhodl jednomyslně o postoupení věci (dle § 27a odst. 1 věty první zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění účinném do 31. března 2002) k rozhodnutí velkému senátu obchodního kolegia. Velký senát obchodního kolegia pak věc projednal a rozhodl v souladu s ustanoveními § 19 a § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, který s účinností od 1. dubna 2002 nahradil zákon č. 335/1991 Sb., a který byl dále změněn a doplněn zákony č. 151/2002 Sb. a č. 228/2002 Sb. a nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod č. 349/2002 Sb.

Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované, advokátu JUDr. V. S., 1. března 2001 a zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. H. T., 7. března 2001, kdy nabyl právní moci. V souladu s výše uvedeným byl též dne 18. března 2001 opatřen doložkou právní moci. Odvolací soud pak účastníky v rozsudku poučil, že „proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, lze však proti němu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze do dvou měsíců od jeho doručení za podmínek stanovených v ustanovení § 237 o.s. ř. v platném znění“. Žalobkyně pak dovolání datované 3. května 2001 podala u soudu prvního stupně osobně dne 4. května 2001.

Podle ustanovení § 240 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí...