Tz nº 9 Tz 193/2000 of Senát 9, November 08, 2000

• President: František Hrabec
• Resolution Date: November 08, 2000
• Issuing Organization: Senát 9

9 Tz 193/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2000 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněných ak. arch. K. A., a Ing. M. B., a v neprospěch obviněné L. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 12 To 8/2000, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 60/97, a rozhodl podle § 268 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 1999, sp. zn. 5 T 60/97, byli obvinění ak. arch. K. A., Ing. M. B. a L. B. uznáni vinnými trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence a podle § 125 odst. 1 tr. zák.

Trestné činnosti se jako spolupachatelé dopustili tím, že

jako statutární zástupci a jediní rovnoprávní jednatelé společnosti VIA, s r. o., se sídlem v H. v Č., dne 11. 12. 1993 založili dceřinnou akciovou společnost T., a. s., se sídlem v H. K., základní jmění vytvořili vedle částky 46 582 Kč, nepeněžitým vkladem v hodnotě 2 953 418 Kč, spočívajícím v sedmi osobních automobilech značky Škoda Favorit a osmi osobních automobilech značky Škoda Forman, ačkoliv šlo o vozidla svěřená společnosti VIA, s r. o., Automobilovou a. s., Škoda Mladá Boleslav, podle obchodní smlouvy ze dne 4. 1. 1993 k prodeji zákazníkům, na která se podle článku VI. přílohy č. 2a obchodní smlouvy vztahovala výhrada vlastnictví do zaplacení a šlo o vozidla, která zaplacena nebyla, dne 11. 12. 1993 požádali Okresní soud v Hradci Králové - obchodní rejstřík o zápis dceřinné společnosti T., a. s., přičemž předstírali v článku II/2 zakladatelské smlouvy, článku 4 notářského zápisu ze dne 11. 12. 1993, osvědčujícího založení dceřinné společnosti T., a. s., a v článku 5 stanov akciové společnosti T., že uvedený nepeněžitý vklad tvoří vozidla ve vlastnictví společnosti VIA, s r. o., na základě těchto nepravdivých údajů byla T., a. s., H. K., zapsána dne 14. 12. 1993 do obchodního rejstříku oddílu B, společnost VIA se tak stala vlastníkem 300 ks akcií společnosti T., a. s., v hodnotě 3 000 000 Kč, na základě smlouvy ze dne 15. 12. 1993 uzavřené obžalovaným ak. arch. A. jako statutárním zástupcem společnosti VIA, s r. o., a obžalovanou B. jako předsedkyní představenstva společnosti T., a. s., pověřila společnost T., a. s., společnost VIA, s r. o., prodejem uvedených patnácti automobilů a kromě dvou vozidel, jejichž prodeji Automobilová a. s. Škoda zabránila tak, že je před prodejem společnosti VIA, s r. o., odňala, společnost T., a. s., takto třináct vozidel v hodnotě 2 533 601 Kč prodala a poté, kdy na základě smlouvy ze dne 15. 12. 1993 převedli obžalovaní své obchodní podíly ve společnosti VIA, s. r. o., na nové společníky J. H. a J. M. - B., koupili od nich dne 10. 1. 1994 za částku 330 000 Kč, rovnající se hodnotě obchodních podílů, obžalovaný Ing. B. a obžalovaná B. všech 300 ks akcií společnosti T., a. s., Automobilové akciové společnosti Škoda Mladá Boleslav tímto jednáním způsobili škodu ve výši 2 953 418 Kč.

Za to byli všichni obvinění odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s dohledem.

Na základě odvolání podaných všemi obviněnými Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 12 To 8/2000, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že obviněné ak. arch. K. A. a Ing. M. B. na stejném skutkovém základě jako prvoinstanční soud uznal vinnými ze spáchání trestných činů zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1 tr. zák. a oba obviněné odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s dohledem.

Obviněnou Lenku B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, jak ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., tak ze spáchání trestného činu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1 tr. zák., neboť dovodil, že skutek, pro který se trestní stíhání obviněné vedlo, není trestným činem.

Proti posledně citovanému rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona a to ve prospěch i v neprospěch obviněných ak. arch. K. A. a Ing. M. B. ho a v neprospěch obviněné L. B. Ministr spravedlnosti namítá, že Vrchní soud v Praze svým rozsudkem porušil zákon v ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále poukazuje na zákonné znaky trestných činů zpronevěry a zkreslování hospodářské a obchodní evidence a nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ohledně skutkových zjištění i právního posouzení věci u jednotlivých obviněných. V prvé řadě má za to, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud nesprávně posoudily institut výhrady vlastnického práva v obchodně právním vztahu mezi a. s. Škoda Mladá Boleslav a VIA, s. r. o., vyplývající z tzv. obchodní smlouvy, uzavřené oběma subjekty dne 4. 1. 1993 a příloh této smlouvy. Tento typ smlouvy není v České republice standardní a obsah závazkového vztahu tohoto typu smluv ani není upraven v obchodním zákoníku. Jedná se tedy o smlouvu inominátní, pro jejíž platnost je rozhodující, zda si v ní strany dohodly určité a vzájemně srozumitelné závazky a oprávnění. Z předmětu smlouvy a podpůrně z platebních podmínek, jakož i ze způsobu fakturace zakotvených v bodě VI smlouvy stěžovatel dovozuje, že obchodní smlouva se svým pojetím blížila rámcové kupní smlouvě podle obchodního zákoníku. V této souvislosti proto bylo třeba zkoumat, zda výhrada vlastnického práva v případě nákupu osobních automobilů společností VIA od dodavatele a. s. Škoda byla právně relevantní. S odvoláním na obsah trestního spisu ministr spravedlnosti poukazuje na skutečnost, že splatnost faktur nebyla ze strany společnosti VIA dodržována a k jejich úhradě docházelo až po zaplacení vozidla firmě VIA finálním zákazníkem, což probíhalo s vědomím a. s. Škoda, která tento stav tolerovala. Na dodavatelsko-odběratelský vztah Škoda, a. s. - VIA, s. r. o., tak navazoval další takový vztah mezi VIA, s. r. o., a finálním zákazníkem, který svou povahou byl vztahem prodávajícího a kupujícího. Stěžovatel z toho dovozuje, že pokud by výhrada vlastnictví byla právně relevantní znamenalo by to, že VIA, s. r. o., by nemohla dodané automobily prodávat fyzickým osobám, neboť na dodavatelsko-odběratelský vztah mezi VIA, s. r. o., a fyzickou osobou se nevztahuje režim obchodního zákoníku, nýbrž takový vztah se řídí občanským...