Tz nº 9 Tz 219/2000 of Senát 9, November 01, 2000

• President: Antonín Draštík
• Resolution Date: November 01, 2000
• Issuing Organization: Senát 9

9 Tz 219/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 1. listopadu 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Eduarda Teschlera, JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných Ing. T. M. , CSc., Ing. J. Č. a M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2000, sp. zn. 4 To 3/2000, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 5/99, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek § 272 tr. ř., rozhodl t a k t o :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jako soudu odvolacího, ze dne 10. března 2000, sp. zn. 4 To 3/2000, b y l ve prospěch obviněných Ing. T. M., CSc., Ing. J. Č. a M. P. p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch všech tří obviněných.

Toto usnesení a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 1999, č. j. 31 T 5/99-528, se z r u š u j í .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, včetně rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2000, č. j. 31 T 5/99-629.

Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 1999, č. j. 31 T 5/99-528, byli obvinění Ing. T. M., CSc., Ing. J. Č. a M. P. uznáni vinnými pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., za použití ustanovení § 143 tr. zák., a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 k § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., a byli za to odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání 5 let u obviněných Ing. M. a Ing. Č. a v trvání 5 a půl roku u obviněného M. P. Obvinění Ing. M. a M. P. byli pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zařazeni do věznice s ostrahou a obviněný Ing. J. Č. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle zjištění krajského soudu se obvinění trestné činnosti dopustili v podstatě tak, že po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu získat majetkový prospěch, Ing. J. Č. dne 5. 5. 1998 vystupující jako M. H., po předložení pozměněného občanského průkazu na jméno M. H., do něhož byla vlepena jeho fotografie, a padělaného živnostenského listu s obchodním jménem M. H., které mu za tím účelem opatřil obviněný M. P., založil v IPB , a. s., v pobočce N., běžný účet s názvem M. H. a následně dne 25. 11. 1998 v IPB , a. s., v pobočce O., po předložení padělaného příkazu k úhradě opatřeného napodobeninou podpisu J. S. a dalším smýšleným podpisem, k převodu finanční částky ve výši 4.116.326,- Kč z účtu majitele VŠB - TU O., se obviněný Ing. J. Č. na základě pokynů od obviněných M. P. a Ing. T. M., CSc., který mu také předložil potřebné doklady k výběru, pokusil dne 2. 12. 1998 v IPB , a. s., v pobočce N., ke škodě VŠB - TU O., vybrat finanční hotovost ve výši 4.000.000,- Kč, k čemuž nedošlo, neboť podezřelá bankovní operace nebyla realizována a obvinění byli zadrženi orgány Policie ČR.

K odvolání všech tří obviněných Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 3. 2000, č. j. 4 To 3/2000, rozhodl v neveřejném zasedání tak, že z podnětu podaných odvolání výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil v celém rozsahu, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se věc vrací soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle odůvodnění tohoto usnesení se tak stalo zejména proto, že závěry krajského soudu o tom, že obvinění jednali od počátku ve spolupachatelství, jsou nejasné a pochybné. Podle názoru odvolacího soudu je v této otázce rozsudek v zásadě nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, na jakém skutkovém podkladě dospěl krajský soud k tomuto zjištění, a navíc je v tomto ohledu výroková část rozsudku (tzv. skutková věta) i v rozporu s jeho odůvodněním. Dále vytkl soudu prvního stupně, že nedostatečně provedl popis skutkového děje z toho pohledu, z jakých důvodů nedošlo k dokonání trestného činu podvodu. Zejména soud prvního stupně nevysvětlil, jak nahlíží na jednání obviněných ve skutkovém omylu, který byl vyvolán pracovníky banky ve spolupráci s policií. Dále je napadený rozsudek nepřezkoumatelný též ve vztahu k užití padělané veřejné listiny, a to v tom smyslu, kterou listinu má krajský soud na mysli, zda jen občanský průkaz nebo i živnostenský list. Dále je také nejasné, vůči kterému subjektu podvodné jednání směřovalo, tj. kdo měl být uveden v omyl, kterému subjektu měla vzniknout škoda a v jaké výši, a ve kterém okamžiku došlo k dokonání trestného činu podvodu. Tyto okolnosti jsou významné i z hlediska posouzení podoby trestní součinnosti ze strany jednotlivých obviněných. Rozsudek krajského soudu je nejasný i v tom, že podle názoru soudu prvního stupně se na jedné straně nepodařilo prokázat, kdo konkrétně padělal příkaz k úhradě a proto soud tuto skutečnost nepřičetl k tíži žádnému z obviněných, na druhé straně, a to v rozporu s formální logikou, tentýž soud učinil ryze spekulativní závěr o tom, že příkaz k úhradě museli udat právě obvinění, neboť nevznikl ani...