Tz nº 9 Tz 89/2000 of Senát 9, June 21, 2000

• President: František Hrabec
• Resolution Date: June 21, 2000
• Issuing Organization: Senát 9

9 Tz 89/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala, JUDr. Jindřicha Fastnera, JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných JUDr. Z. P., nar. 1. 1. 1951 a R. P., nar. 1. 7. 1955, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 12 To 118/99, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. 4 T 29/96, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 272 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 12 To 118/99, v části týkající se obviněných JUDr. Z. P.a R. P.

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve prospěch i v neprospěch těchto obviněných.

Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v H. K.ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 4 T 29/96, se v uvedené části z r u š u j í . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v H. K. s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 12 To 118/99, jímž rozhodoval jako soud odvolací, byl z podnětu odvolání podaných obviněnými JUDr. Z. P. a R. P., podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen předcházející rozsudek Krajského soudu v H. K.ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 4 T 29/96, ve vztahu k těmto obviněným v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obvinění JUDr. Z. P.a R. P. byli uznáni vinnými tím, že v období od listopadu 1993 do 18. 1. 1994 v R. n. K a H. K.v souvislosti s prodejem nemovitosti č. p. 1497 v R. n. K.pro umístění Finančního úřadu v R. n. K.předložil JUDr. Z. P. Finančnímu ředitelství v H. K .jako podklad pro sjednání kupní ceny znalecký posudek znalce J. T. ze dne 11. 12. 1993, č. j. 992-142/93, kterým tato nemovitost byla ohodnocena částkou 17.561.687,-- Kč, když předem obvinění JUDr. Z. P. a R. P. zajistili nepřiměřené nadhodnocení ceny nemovitosti ve znaleckém posudku, přičemž věděli, že prodávaná nemovitost měla cenu nejvýše 10.182.000,-- Kč, a přesto na základě takto úmyslně navýšeného znaleckého posudku byla sjednána kupní cena zmíněné nemovitosti ve výši 16.500.000,-- Kč, která byla také skutečně Finančním ředitelstvím v H. K. uhrazena, a tímto jednáním poškodili Finanční ředitelství v H. K. o finanční částku 6.318.000,-- Kč a o zisk z prodeje se obžalovaní rozdělili ještě s dalšími osobami.

Oproti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu I. stupně, který toto jednání obviněných posoudil jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., odvolací soud je kvalifikoval jako tentýž trestný čin, ale podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

Rozdílným způsobem pak odvolací soud rozhodl i o uložených trestech, když obviněnému JUDr. Z. P., jemuž byl krajským soudem uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem, uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu podle § 60a odst. 1 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil a zároveň nad ním vyslovil dohled. Zkušební dobu obviněnému stanovil na pět let. Obviněnému R. P., který byl krajským soudem odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody s výkonem ve věznici s dozorem, byl odvolacím soudem uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na tři roky.

Poškozené Finanční ředitelství v H. K., jemuž soud I. stupně podle § 228 odst. 1 tr. ř. přiznal nárok na náhradu škody ve výši 6.318.000,-- Kč a obviněným JUDr. Z. P. a R. P. uložil povinnost, aby tuto částku poškozenému uhradili rukou společnou a nerozdílnou, odvolací soud odkázal s kompletně vzneseným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Ohledně další části přezkoumávaného rozsudku soudu I. stupně, v níž obviněnou V. Š. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, když podle této se měla dopustit společným jednáním s obviněnými JUDr. Z. P.a R. P., skutkem již dříve popsaným, trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., neboť ohledně její osoby tento skutek není trestným činem, odvolací soud podané odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl podle § 256 tr. ř. Podle téhož ustanovení tr. ř. zároveň zamítl i odvolání poškozeného Finančního ředitelství v H. K. směřující do výroku o náhradě škody.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 10. 4. 2000, a to v neprospěch obviněných JUDr.Z. P. a R. P. .

V odůvodnění této stížnosti se konstatuje, že přestože odvolací soud se v podstatě plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně ohledně zjištění skutkového stavu věci i s jeho hodnocením provedených důkazů, pochybil ve výrokové části svého rozsudku ve více směrech a porušil tím zákon. Podle názoru stěžovatele, důkazní situace v předmětné věci umožnila nalézacímu soudu učinit ve věci správné skutkové závěry a těmto rovněž odpovídalo právní posouzení jednání obviněných JUDr. Z. P. a R. P. jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. V souladu s ust. § 88 odst. 1 tr. zák. byly vyhodnoceny rovněž okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Zprošťující výroky ve vztahu k obviněným V. Š. a F. S. pokládá stěžovatel za v souladu se zákonem. Totožné závěry ale podle něj nelze učinit v případě rozhodování soudu odvolacího...