I.ÚS nº 1180/07 of I, February 12, 2009

• Judge: Güttler Vojen
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 12, 2009
• Issuing Organization: I

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - FO

Dotčený orgán

SOUD - MS Praha

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

107/2006 Sb.40/1964 Sb., § 69699/1963 Sb., § 79 odst.1, § 5, § 43 odst.1, § 95 odst.2

Předmět řízení

právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na poučení

procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu

Věcný rejstřík

nájemné

účastník řízení

poučovací povinnost

poučení

petit

procesní postup

škoda/náhrada

---

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele I. P., zastoupeného JUDr. Bohumilem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Praze, Písnická 764/27, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 62 Co 360/2006, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 62 Co 360/2006, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 62 Co 360/2006, kterým byl v právní věci stěžovatele jako žalobce proti žalované H. V. o zaplacení částky 19.638,- Kč změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 13 C 250/2005 ve vyhovujícím výroku tak, že se žaloba zamítá.

Stěžovatel se uvedené částky domáhal jako vlastník domu, ve kterém žalovaná užívá byt a platí regulované nájemné. S odvoláním na to, že předpisy, určující výši nájemného byly jako protiústavní zrušeny, požadoval stěžovatel placení tzv. ekonomického nájemného; za dobu od 1. 1. 2004 do 30. 6. 2004 žádal zaplacení rozdílu mezi regulovaným nájemným a ekonomickým nájemným ve výši 3.273,- Kč měsíčně.

Soud prvního stupně mu shora citovaným rozsudkem částečně vyhověl, když uvedl, že pro daný případ je adekvátní (s ohledem na osobní poměry žalované), přiznat stěžovateli z titulu bezdůvodného obohacení částku 1.000,- Kč měsíčně, tedy za dané období celkem 6.000,- Kč. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozhodl výše uvedeným způsobem, tedy že se i ve vyhovujícím výroku žaloba zamítá. V odůvodnění citoval některé pasáže z nálezů Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 a sp. zn. I. ÚS 489/05; uvedl, že z jejich obsahu prý jednoznačně vyplývá, že soudy mají sice rozhodovat o zvýšení nájemného, avšak vždy má jít o konstitutivní rozhodnutí, tj. do budoucna. Není proto možné, aby soudy určovaly či zvyšovaly původně regulované nájemné zpětně tak, jak požadoval stěžovatel. V další části odůvodnění soud rozvedl, proč se mu za dané situace nejevilo smysluplné, resp. vůbec možné, aby stěžovatele poučoval o případné změně žalobního petitu.

II.

Stěžovatel ve stručné ústavní stížnosti v zásadě pouze ocitoval některé pasáže z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 489/2005. Domnívá se, že na rozdíl od soudu prvního stupně se Městský soud v Praze v napadeném rozsudku opírá o z kontextu vytržený závěr Ústavního soudu, uvedený v daném nálezu, a proto požaduje jeho zrušení.

...