III.ÚS nº 619/06 of III, February 12, 2009

• Judge: Kůrka Vladimír
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 12, 2009
• Issuing Organization: III

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - PO

Dotčený orgán

SOUD - NSS

SOUD - MS Praha

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

1/1993 Sb., čl. 10, čl. 4, čl. 1 odst.1, čl. 89 odst.22/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

100/1932 Sb., § 1215/1949 Sb.54/1956 Sb., § 2, § 5 písm.b589/1992 Sb., § 3 odst.1 písm.c, § 5 odst.1 písm.a, § 5 odst.1 písm.b, § 5 odst.2

Předmět řízení

základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip důvěry v právo

základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip právní jistoty

základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole

právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/překvapivé rozhodnutí

pravomoc a činnost ústavních orgánů/mezinárodní smlouvy /sjednávání, přijímání, ratifikace a vyhlášení m. s.

právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy

Věcný rejstřík

mezinárodní smlouva

správní soudnictví

správní rozhodnutí

sociální dávky

pojistné na sociální zabezpečení

interpretace

---

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mazars s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1067/25, zastoupené Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 3 Ads 18/2005-79, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, č. j. 12 Cad 19/2004 - 52, takto:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 3 Ads 18/2005-79, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, č. j. 12 Cad 19/2004-52, se zrušují.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Cad 19/2004 se podává následující .

Rozhodnutím před správními soudy žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 4. 2004, č. j. 332-6003-299-13.4.2004/Št, bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 3. 2004 - platebnímu výměru č. 187/593/04, jímž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, ve výši 2 733 151 Kč. Ku vzniku nedoplatku na pojistném došlo tím, že stěžovatelka nezahrnula v rozporu § 3 odst. 1 písm. c) bod 1 a § 5 odst. 1 písm. a), b) a § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění platném do 31. 12. 2003 (dále jen "zákona č. 589/1992 Sb."), do vyměřovacího základu pro odvod pojistného za měsíce leden - prosinec 2003 příjmy v úhrnné výši 6 386 796 Kč, zúčtované v souvislosti s výkonem zaměstnání občanů Francouzské republiky a to J.-F. S. a E. G., kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky a ve společnosti pracovali na základě pracovních smluv uzavřených podle francouzského práva. Podle žalované se na tyto osoby vztahuje Všeobecná úmluva o sociální potřebnosti ze dne 12. 10. 1948, uzavřená mezi Československem a Francií (zveřejněná pod č. 215/1949 Sb.), ve znění Dodatkové úmluvy č. 68/1970 Sb. (dále jen "Úmluva"), jež se v důsledku změny čl. 10 Ústavy ČR (provedené ústavním zákonem č. 395/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2002) stala součástí českého právního řádu, a podle které francouzští státní občané, pokud vykonávají výdělečnou činnost na území České republiky, podléhají českým právním předpisům o sociálním zabezpečení (z hlediska této Úmluvy tedy nejsou považováni za "cizince s odlišnými právy a povinnostmi než mají čeští občané"). Žalovaná též uvedla, že právní situace těchto zaměstnanců byla nesporná do nabytí účinnosti novely čl. 10 Ústavy, jakož i od 1. 1. 2004, kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen "zákona č. 54/1956 Sb.), jíž byla do okruhu pojištěných osob podle ustanovení § 2 začleněna kategorie "pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů". V období od 1. 6. 2002 do 31. 12. 2003 bylo (je) však nutno vzájemný vztah zákona č. 54/1956 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2003 a Úmluvy posuzovat "se zřetelem" k čl. 10 Ústavy (ve znění od 1. 6. 2002) a tudíž nelze na tyto pracovněprávní vztahy (i když se řídí "francouzským právem") aplikovat § 5 písm. b) zákona č. 54/1956 Sb., neboť Úmluva je tomuto právnímu předpisu "nadřazena".

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, č. j. 12 Cad 19/2004-52, byla žaloba stěžovatelky zamítnuta s tím, že Úmluva, uzavřená před vznikem České republiky, je součástí jejího právního řádu, neboť jakožto prezidentská mezinárodní smlouva publikovaná ve Sbírce zákonů "nebyla nikdy zrušena" a je jí i s ohledem na čl. 1 odst. 2 Ústavy. Taktéž při svém vzniku k 1. 1. 1993 prohlásila Česká republika, že je vázána veškerými mezinárodními smlouvami, které uzavřela její právní předchůdkyně a které byly účinné ku dni 31. 12. 1992. S odkazem na čl. 10 Ústavy (ve znění od 1. 6. 2002) dovodil ( ve shodě se žalovanou) její přednost před "vnitřním zákonodárstvím", konkrétně pak úpravou obsaženou v § 5 písm. b)...