IV.ÚS nº 816/07 of IV, March 02, 2009

• Judge: Formánková Vlasta
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: March 02, 2009
• Issuing Organization: IV

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - PO

Dotčený orgán

SOUD - NSS

SOUD - MS Praha

FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FŘ Praha

FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FÚ Brandýs nad Labem - Stará Boleslav

Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Typ výroku

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

1/1993 Sb., čl. 4, čl. 89 odst.22/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 104 odst.4, § 109 odst.4337/1992 Sb., § 47 odst.1, § 31

Předmět řízení

procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu

základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků

právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zákonem stanovený postup (řízení)

Věcný rejstřík

prekluze

daňové řízení

daň/daňová povinnost

---

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HMB, spol. s r. o., IČ: 475 47 880, se sídlem Čelákovice, U Učiliště 1644, právně zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Praha 2, Botičská 4, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2006 č.j. 7 Afs 62/2006-90, a Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č.j. 6 Ca 241/2004-50, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 31. prosince 2003 č.j. 11779/03-130 a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. prosince 2002 č.j. 55209/02/057921/1555, takto:

1. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2006 č.j. 7 Afs 62/2006-90, byl porušen čl. 4 Ústavy ČR podle kterého jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci a současně právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto se uvedené rozhodnutí ruší.

2. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá.

Odůvodnění

I.

1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl Ústavnímu soudu předložen požadavek na zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít k narušení čl. 1 Ústavy ČR, podle kterého je ČR demokratický právní stát, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR podle kterého slouží státní moc všem a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem, který stanoví zákon a čl. 4 Ústavy ČR podle kterého jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Rovněž měla být narušena práva stěžovatelky zaručená v čl. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), umožňující každému činit co zákon nezakazuje a nebýt nucen činit co zákon neukládá a deklarující, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem, který stanoví zákon; v čl. 4 Listiny, podle kterého mohou být povinnosti ukládány jen podle zákona, v čl. 11 odst. 5 Listiny, zaručující ukládání daní a poplatků jen na základě zákona, dále právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny, právo na rovnost zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny. Rovněž mělo dojít k zásahu do práv zaručených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Uvedeným dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi byla stěžovatelce doměřena DPH za měsíc květen 1997. Odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze zamítnuto. Následně byla zamítnuta Krajským soudem v Praze správní žaloba stěžovatelky směřující proti rozhodnutí finančního ředitelství. Také kasační stížnost v téže věci Nejvyšší správní soud zamítl.

3. Stěžovatelka svoji ústavní stížnost založila zejména na tvrzení, že původním rozhodnutím finančního úřadu byla dodatečná daň pravomocně doměřena až po uplynutí k tomu zákonem určené prekluzivní lhůty zakotvené v § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků, v tehdy platném znění (dále jen "daňový řád"). S ohledem na tuto závažnou okolnost se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

4. Doplněním ústavní stížnosti ze dne 13. srpna 2008 stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. III. ÚS 1420/07, týkajícího se jiného, identického, návrhu stěžovatelky, v němž bylo její ústavní stížnosti vyhověno. Ústavní soud přitom odkázal na svůj předchozí nález ze dne 17. července 2007, sp. zn. IV. ÚS 545/07, ve kterém byl vysloven názor, že "Nezákonnost je dána, jestliže je napadeným rozhodnutím založena kolize se zákonem stanovenými podmínkami. Zde může být důvodem k nezákonnosti nesprávná interpretace ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) zákone č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s.ř.s."), tedy jiná vada řízení před soudem spočívající v tom, že soud nepřihlédl ex offo k prekluzi práva správního orgánu dodatečně vyměřit daň.". S ohledem na uvedenou judikaturu proto stěžovatelka uvedla, že na podané ústavní stížnosti trvá.

5. Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l...