IV.ÚS nº 2525/07 of IV, March 02, 2009

• Judge: Holländer Pavel
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: March 02, 2009
• Issuing Organization: IV

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

2

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - FO

STĚŽOVATEL - FO

Dotčený orgán

SOUD - OS Praha 6

SOUD - MS Praha

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 2340/1964 Sb., § 451, § 871, § 696 odst.1

Předmět řízení

základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně

právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

Věcný rejstřík

nájemné

byt

nájem

bezdůvodné obohacení

---

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. března 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Ing. K. P. a M. P., obou zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 32, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 2. 2006 sp. zn. 10 C 42/2004 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 290/2006 ze dne 6. 6. 2007, takto:

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 2. 2006 sp. zn. 10 C 42/2004 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 39 Co 290/2006 se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena práva zaručovaná čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí i spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 42/2004, stěžovatelé se jako vlastnící domu žalobou podanou dne 4. 2. 2004 domáhali po nájemnících jednoho z bytů v daném domě zaplacení částky 26.700,- Kč (kterou považují za nepřiměřený hospodářský prospěch), představující rozdíl mezi žalovanými placeným regulovaným nájemným a nájemným ekonomickým (ve výši 69,- Kč měsíčně za m2) a to za dobu od 20. 3. 2003 do 1. 2. 2004. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování - doplněného také po zrušení jeho prvého rozsudku odvolacím soudem o dokazování směřující k posouzení vzniku práva osobního užívání k předmětnému bytu a k posouzení čl. IV. smlouvy uzavřené mezi žalovanými a právním předchůdcem stěžovatele ze dne 30. 11. 1993 - učinil závěr, že žalovaní byli společnými uživateli předmětného bytu již od roku 1982. Zabýval se pak otázkou, zda zrušením prováděcího předpisu předpokládaného v ustanovení § 696 odst. 1 občanského zákoníku se dostali žalovaní tím, že platí nájemné v původní výši, do situace, že by zneužívali svého hospodářského postavení na úkor stěžovatelů, čímž by získali nepřiměřený hospodářský prospěch. Dospěl však k názoru, že nastalou situaci, po zrušení dosavadních cenových předpisů Ústavním soudem, žalovaní nijak nezavinili a nevyvinuli žádnou aktivitu k tomu, aby zneužívali svého hospodářského postavení anebo získali majetkový prospěch a nelze na nich spravedlivě požadovat, aby uzavřeli se stěžovateli, kteří vstoupili do práv původního pronajímatele, dodatek nájemní smlouvy o neregulovaném nájemném. Proto soud I. stupně v pořadí svým již druhým rozsudkem žalobu stěžovatelů zamítl.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Skutkový stav byl podle jeho názoru soudem I. stupně zjištěn správně a správně byl také právně zhodnocen, včetně vzniku užívacího práva žalovaných, které se pak na podkladě ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku transformovalo na nájem předmětného bytu. Smlouvou ze dne 30. 11. 1993, jíž se stěžovatelé, a to zejména jejího čl. IV., dovolávali, účastníci podle odvolacího soudu toliko upřesnili shodnou vůli obou stran pokud jde o podmínky práva nájmu žalovaných a pokud zde v označeném článku sjednali valorizaci nájemného ve vazbě na změnu cenové úrovně ve státě nebo v místě, v tomto rozsahu jde o ujednání neplatné, neboť je v rozporu s tehdy existujícími právními předpisy, přitom se jedná o neplatnost absolutní. Dovodil dále, že pokud mezi...