III.ÚS nº 2306/07 of III, March 05, 2009

• Judge: Musil Jan
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: March 05, 2009
• Issuing Organization: III

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - FO

Dotčený orgán

SOUD - KS Hradec Králové

SOUD - NS

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

vyhověno

zamítnuto

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.2

Dotčené mezinárodní smlouvy

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.2 písm.d

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 35 odst.2, § 35 odst.1, § 37141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 265b odst.1 písm.g, § 254 odst.1, § 344 odst.2, § 314e odst.4 písm.e, § 314e odst.4 písm.c, § 258 odst.1 písm.d

Předmět řízení

právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /zákaz reformationis in peius

právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování

základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)

Věcný rejstřík

trestný čin/podvod

podnikání

reformatio in peius

trestní příkaz

trest odnětí svobody

trest

dokazování

svědek/výpověď

skutek

skutková podstata trestného činu

dovolání

---

Ústavní soud rozhodl dne 5. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti P. Š., právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2006 sp. zn. 12 To 509/2005 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. 5 Tdo 229/2007, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení, takto:

1. Výrok uvedený pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2006 sp. zn. 12 To 509/2005 se zrušuje.

2. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. 5 Tdo 229/2007 se zrušuje.

3. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení základních práv, garantovaných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina") a článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").

Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění návrhu a jeho příloh, byl stěžovatel (v trestní věci "obviněný") rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 5. 2005 sp. zn. 2 T 73/2002, uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák., podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 a podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (ve znění zákona č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2002), zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými pod body 1. až 8. ve výroku o vině citovaného rozsudku.

Za trestné činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., které jsou uvedeny pod body 6. až 8. ve výroku o vině citovaného rozsudku, byl stěžovatel odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Zmíněným rozsudkem bylo podle § 37 tr. zák. rozhodnuto o upuštění od uložení souhrnného trestu za trestné činy uvedené pod body 1. až 5. ve výroku o vině tohoto rozsudku.

Současně byl týmž rozsudkem podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen stěžovateli trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oboru koupě a prodej vozidel všeho druhu včetně jejich doplňků, příslušenství a náhradních dílů za účelem jejich prodeje, a to na území členských států Evropské unie na dobu 3 let. Obecný soud dále rozhodl o povinnosti stěžovatele k náhradě škody poškozeným, resp. odkázal poškozené s částí jejich nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

V trestní věci stěžovatele dále rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, a to ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 22. 3. 2006 sp. zn. 12 To 509/2005.

Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 5. 2005 sp. zn. 2 T 73/2002, ve výrocích o trestu uvedených pod body I. a II. a sám pod bodem I. podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že stěžovateli za trestné činy uvedené pod body 1. až 5. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a dále za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2002 sp. zn. 2 T 75/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 To 25/2002, za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 3. 2000 sp. zn. 2 T 180/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2000 sp. zn. 12 To 310/2000, za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 9. 1999 sp...