I.ÚS nº 2477/08 of I, January 07, 2009

• Judge: Wagnerová Eliška
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: January 07, 2009
• Issuing Organization: I

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - FO

Dotčený orgán

SOUD - NS

SOUD - KS České Budějovice

SOUD - OS Jindřichův Hradec

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV

ÚŘAD PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH - Česká republika

Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 143/1947 Sb.; o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou

Typ výroku

vyhověno

odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 10 odst.2, čl. 36, čl. 11

Dotčené mezinárodní smlouvy

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

108/1945 Sb.12/1945 Sb.121/1920 Sb.143/1947 Sb., § 1 odst.2, § 1 odst.1, § 5 odst.2256/2001 Sb.40/1964 Sb., § 126, § 45187/1991 Sb.

Předmět řízení

základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce

základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života

základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vlastnictví státu, obcí nebo určených právnických osob

hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí

Věcný rejstřík

žaloba/na určení

konfiskace majetku

vlastnictví

vlastnické právo

intabulace

vlastnické právo/přechod/převod

dekret prezidenta republiky

rodina

ochrana osobnosti

stát

---

Ústavní soud rozhodl dne 7. ledna 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti A. P., zastoupené Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem Na Ořechovce 4, 162 00 Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1743/2008, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 7 Co 2573/2007, a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 9 C 401/2006, spojené s návrhem na zrušení, resp. prohlášení neúčinnosti zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci jako účastníků řízení a Národního památkového ústavu, zastoupeného JUDr. Irenou Chmelíkovou, advokátkou se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 34, 370 01 České Budějovice, a České republiky, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1743/2008, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 7 Co 2573/2007, a rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 9 C 401/2006, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Tato rozhodnutí se proto ruší.

3. Návrh na zrušení, resp. prohlášení neúčinnosti zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení, že tzv. Schwarzenberská hrobka, nacházející se na pozemcích p. č. st. 72, st. 73, 487/1, 488/1, 498/1, 498/2, 498/4, 498/5, 498/6, 498/7, 498/9, 498/10, 498/11, 498/12, 498/13, 498/14 v k. ú. Domanín u Třeboně, vše zapsáno na LV č. 37 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň, je součástí pozůstalosti po dr. Adolfu Schwarzenbergovi. Krajský soud v Českých Budějovicích následně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu a napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání stěžovatelky.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 13 Úmluvy. To z důvodu, že stěžovatelce je dlouhodobě bráněno v přístupu k relevantním dokumentům, které se týkají ztráty majetku stěžovatelčina právního předchůdce dr. Adolfa Schwarzenberga, a to přesto, že státním orgánům byla řada relevantních skutečností známa, zejména pokud jde o to, zda majetek dr. Schwarzenberga byl konfiskován na základě tzv. Benešových dekretů (dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.), nebo až dle zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou. Tímto způsobem byl v minulosti negován stěžovatelčin restituční nárok a nyní je stejným způsobem paradoxně negován její naléhavý právní zájem na určení, kterého se domáhá poté, co v restitucích neuspěla. Dále se stěžovatelka domnívá, že došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nichž je smyslem a úkolem státní moci sloužit občanům. Vedle toho mělo dojít k porušení čl. 11 Listiny, neboť na případ stěžovatelky bylo obecnými soudy aplikováno stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005, jehož podmínky však nejsou v daném případě naplněny. Obecné soudy tak zpětně zasáhly do vlastnických práv stěžovatelky tím, že negovaly existenci právního zájmu. Současně mělo dojít i k porušení čl. 3 odst. 1 Listiny, který garantuje rovnost jednotlivců bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, víru a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, majetek, rod nebo jiné postavení. Stěžovatelka namítá, že v případě jiných osob, u kterých došlo k protiprávní konfiskaci majetku bez náhrady nakonec k restituci majetkových práv došlo (například v případě rodiny Walderode). Stěžovatelka k tomu dodává, že dr. Adolf Schwarzenberg se významně zasadil o celistvost československého státu nemalým finančním příspěvkem na jeho obranu v roce 1937 a další podporou boje za osvobození republiky ze svého exilu v USA.

3. Tento základní rámec argumentace stěžovatelka dále v ústavní stížnosti rozvedla uplatněním několika námitek. Stěžovatelka uvedla, že držby veškerého majetku se ujal československý stát v květnu 1945 po německém Gestapu. V červnu byla na majetek bezdůvodně a protiprávně uvalena národní správa a v říjnu 1945 byl zemědělský majetek konfiskován vyhláškou okresního národního výboru vydanou na základě tzv. Benešových dekretů. Vydáním zákona č. 143/1947 Sb. došlo k rozšíření konfiskace na veškerý podnikový a obchodní majetek, který po ukončení národní správy ke dni 31. 5. 1948 přešel na nově ustavenou jednotku ve vlastnicví země České. Této jednotce byl následně předán bez jakéhokoliv právního důvodu i rozsáhlý osobní majetek dr. Adolfa Schwarzenberga, pokud si jej stejně protiprávně neponechala Československá republika.

4. Po vydání zákona č. 143/1947 Sb. vydal okresní národní výbor dne 12. 2. 1948 výměr, kterým zrušil konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb.; podle stěžovatelky však neúčinně a v rozporu se samotným dekretem, z něhož nevyplývá, že by bylo vůbec možné již provedené vyvlastnění zrušit nebo zastavit. Stěžovatelka v této souvislosti upozornila na dokument, který jí byl doručen Ministerstvem financí dne 6. 9. 2007 a z něhož vyplývá právní názor státních orgánů ze dne 7. 9. 1981, totiž že majetek dr. Schwarzenberga byl konfiskován již podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. a že v případě zákona č. 143/1947 Sb. šlo pouze o potvrzení konfiskace, nikoliv o opatření konfiskující.

5. Pokud by podle stěžovatelky přece jen došlo ke konfiskaci majetku zákonem č. 143/1947 Sb. stěžovatelka namítá, že k této konfiskaci nemohlo dojít okamžikem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale až okamžikem intabulace vlastnického práva. Z dobových zápisů do pozemkových knih dle stěžovatelky vyplývá, že orgány státní správy chápaly podmínku intabulace v souvislosti se zákonem č. 143/1947 Sb. jako nutnou podmínku k přechodu příslušného majetku. Všechny zápisy vlastnického práva byly prováděny až po 25. 2. 1948, tj. v tzv. rozhodném období pro vznik nároku dle restitučních předpisů. V tomto směru dle názoru stěžovatelky není relevantní, že stěžovatelka v minulosti nepodala restituční návrh podle zákona č. 87/1991 Sb. Neučinila tak proto, že jí byla až do uplynutí lhůty pro podání restituční žádosti zatajena existence příslušných spisů a že byla a je chybně poučována ze strany státních orgánů. Neuznáním nároků nyní uplatněných podle § 126 a 451 občanského zákoníku s poukazem na stanovisko Ústavního soudu přijaté ve věci Kinský jsou základní práva stěžovatelky znovu porušována. Stěžovatelka považuje takové jednání za příčící se dobrým mravům, neboť stát jedná se zlým úmyslem, když se odvolává na vlastní protiústavní chování, aby mohl opětovně odmítnout trvající nároky.

6. V daném konkrétním případě je stěžovatelka názoru, že ať už byla většina majetku dr. Adolfa Schwarzenberga konfiskována podle Benešových dekretů či na základě zákona č. 143/1947 Sb., rodinná hrobka Schwarzenbergů nespadala do dikce ani jednoho z uvedených předpisů.

7. Vlastnictví k hrobce a přilehlým pozemkům nemohlo být dotčeno konfiskací podle dekretu č. 12/1945 Sb., neb se nejednalo o zemědělský majetek, nýbrž o nemovitost osobního charakteru, která má význam pouze pro příslušníky rodu Schwarzenbergů a jejich pokračovatele. Rovněž z konfiskační vyhlášky nevyplývá, že by hrobka byla zahrnuta do konfiskace podle zmíněného předpisu. Hrobka pak rovněž nebyla zkonfiskována na základě dekretu č. 108/1945 Sb. To proto, že v případě Schwarzenberské hrobky nebylo podle tohoto dekretu vydáno žádné konfiskační rozhodnutí. Konečně nemohla hrobka přejít na zemi Českou ani na základě zákona č. 143/1947 Sb., neboť z dikce § 1 odst. 2 zákona vyplývá, že konfiskaci podléhal nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský...