IV.ÚS nº 2856/08 of IV, February 09, 2009

• Judge: Holländer Pavel
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 09, 2009
• Issuing Organization: IV

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

2

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - FO

Dotčený orgán

SOUD - MS Praha

SOUD - VS Praha

Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 549/1991 Sb.; o soudních poplatcích; poslední věta, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2 přílohy

Typ výroku

procesní - spojení věcí

zamítnuto

odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele

odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

procesní - náhrada nákladů zastoupení - § 83, 84

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 3 odst.1

Dotčené mezinárodní smlouvy

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb.99/1963 Sb., § 138 odst.1

Předmět řízení

procesní otázky řízení před Ústavním soudem/dokazování

právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

základní práva a svobody/rovnost v základních právech a svobodách a zákaz diskriminace

Věcný rejstřík

poplatek/soudní

poplatek/osvobození

---

Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele MUDr. Y. E. U., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Preslova 1269/17, 150 00 Praha 5, o ústavních stížnostech proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2008 č. j. 1 Co 99/2008-31, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2008 č. j. 37 C 256/2007-17, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2008 č. j. 1 Co 169/2008-34 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2008 č. j. 34 C 15/2008-19 a dále o návrhu na zrušení "poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích", a o návrhu na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:

1. Věci sp. zn. IV. ÚS 2856/08 a IV. ÚS 2898/08 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2856/08.

2. Ústavní stížnosti se zamítají.

3. Návrh na zrušení poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se odmítá.

4. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění:

Návrhy na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto, že se mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).

Stěžovatel tak učinil z toho důvodu, že se cítí být předmětnými rozhodnutími dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 3 písm. a), b), čl. 14 a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Shledává v nichž rovněž rozpor s kautelou zaručenou čl. 96 odst. 1 Ústavy.

To proto, že v současné době nemá žádné příjmy a jeho v odůvodnění soudů zmiňovaný nemovitý majetek, jímž disponuje, má velmi nízkou likviditu, pročež by jeho "přeměna v peněžní prostředky trvala velmi dlouhou dobu". V této souvislosti stěžovatel poukázal na jím vedenou celou řadu soudních sporů o ochranu osobnosti, v nichž všech mu svědčí povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše se odvíjí od finančního rozsahu požadovaného nároku. Namítá, že akceptace rozhodovacích důvodů obecných soudů by pro něj (v rozporu s právem na spravedlivý proces) znamenala nemožnost úspěšně hájit jeho osobnostní práva (v letech 1994-2007 byl, jak uvádí, trestně stíhán, resp. "postupně zbavován obvinění z trestných činů"). Považuje za nepřijatelné, aby soud odůvodňoval napadený výrok tím, že je jen na žalobci, jaké zvolil v tomto či jiných řízeních právní prostředky ochrany proti tvrzeným zásahům do svých osobnostních práv, chráněných ustanovením § 11 a násl. občanského zákoníku, od kterých se odvíjí i výše soudního poplatku. Přitom o zcela bezúspěšné uplatňování práva, jak v naraci návrhu stěžovatel uvádí, v předmětné záležitosti nejde. S poukazem na princip předvídatelnosti práva odkázal též na řízení ve věci sp. zn. 36 C 287/2007, vedené u Krajského soudu v Praze, v němž byl od zaplacení soudního poplatku osvobozen.

V návaznosti na tyto námitky stěžovatel navrhl rovněž zrušení "poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích". Je přesvědčen o tom, že pokud se poplatek za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy určuje podle stejných pravidel jako za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, potom je citované ustanovení v rozporu s čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 5 odst. 5 Úmluvy, čl. 14 odst. 1 Paktu a čl. 96 odst. 1 Ústavy. V tomto ohledu stěžovatel namítl, že nároky podle § 11 a § 13 občanského zákoníku jsou jinými nároky, než kupř. nároky na náhradu škody či nároky vztahující se k "běžným peněžitým plněním", neboť v případě práv na ochranu osobnosti jde o osobnostní práva, jichž nabývá fyzická osoba již narozením a stran nemajetkové újmy se nejedná o běžná peněžitá plnění, o která se člověk "musí zasloužit, či se o ně snažit". Žalobce s vyššími příjmy by tak mohl uplatňovat žalobou na ochranu osobnosti nárok na vyšší peněžitou částku, nežli žalobce disponující menším majetkem. Stěžovatel dodává, že tuto diskrepanci nemůže odstranit ani postup ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř., zakládající dle jeho názoru libovůli předsedy senátu při rozhodování o...