III.ÚS nº 1129/07 of III, February 19, 2009

• Judge: Mucha Jiří
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 19, 2009
• Issuing Organization: III

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - PO

Dotčený orgán

SOUD - MS Praha

SOUD - OS Praha 2

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

1/1993 Sb., čl. 89 odst.22/1993 Sb., čl. 11 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

107/2006 Sb.40/1964 Sb., § 696 odst.199/1963 Sb., § 216 odst.2

Odlišné stanovisko

Musil Jan

Předmět řízení

procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu

právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení

Věcný rejstřík

nájemné

nájem

byt

akt/konstitutivní

žaloba/změna

závazek

---

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání se souhlasem účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky LINDUM s. r. o., se sídlem v Praze 2, Lužická 20, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem v Praze 2, Vinohradská 32, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2006 č. j. 35 Co 131/2005-102 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 9. 2004 č. j. 27 C 64/2004-40, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

1. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2006 č. j. 35 Co 131/2005-102 ve výroku II a III a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 9. 2004 č. j. 27 C 64/2004-40 se ruší.

2. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 4. 5. 2007 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") ze dne 8. 12. 2006 č. j. 35 Co 131/2005-102, jakož i jemu předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále též jen "obvodní soud") ze dne 20. 9. 2004 č. j. 27 C 64/2004-40, a to s tvrzením, že těmito rozhodnutími byl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy České republiky.

Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 64/2004, který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, stěžovatelka se jako pronajímatelka domáhala žalobou, směřující proti F. S. a H. S. jako nájemcům (v řízení před Ústavním soudem mají tyto osoby postavení vedlejších účastníků řízení), zaplacení částky 9 818 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka měla představovat rozdíl mezi nájemným zaplaceným za měsíc listopad 2003, které bylo naposledy stanoveno zrušenými protiústavními právními předpisy, a nájemným "obvyklým", jež bylo vyčísleno na základě znaleckého posudku. Rozsudkem obvodního soudu, který je napaden touto ústavní stížnosti, byla tato její žaloba zamítnuta. Uvedený soud své rozhodnutí zdůvodnil tak, že otázky způsobu výpočtu nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu nejsou upraveny žádným předpisem, a tudíž nelze použít ustanovení § 696 odst. 1 občanského zákoníku; v dané věci je třeba aplikovat § 671 odst. 1 občanského zákoníku. Nájemné bylo do roku 2002 zvyšováno v souladu s tehdy platnou právní úpravou, takže bylo stanoveno platně, přičemž z hlediska své výše jde o nájemné obvyklé. K tomu dodal, že nemůže svým rozhodnutím nahradit neexistující právní úpravu, které by stanovila způsob výpočtu a úhrady nájemného. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 7 500 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, později navrhla změnu žaloby tak, že žalovaní jsou povinni, počínaje právní mocí rozsudku, platit nájemné ve výši 11 000 Kč, in eventum aby byl nahrazen projev vůle žalovaných s uzavřením dohody o nájemném ve stejné výši. Městský soud odvolací řízení usneseními ze dne 13. 5. 2005 č. j. 35 Co 131/2005-68 a ze dne 24. 4. 2006 č. j. 35 Co 131/2005-90 přerušil, nejprve na dobu do rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 20/05, později na dobu, než rozhodne Nejvyšší soud o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. 10. 2004 č. j. 23 Co 235/2004-62 (k tomu třeba poznamenat, že v posledně uvedené věci rozhodoval Ústavní soud nálezem ze dne 21. 3. 2006 sp. zn. I. ÚS 717/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 64). Poté rozsudkem rovněž napadeným touto ústavní stížností Městský soud v Praze návrh na změnu žaloby nepřipustil, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 7 575 Kč. Nepřipuštění změny žaloby odvolací soud opřel o § 216 odst. 2 občanského soudního řádu. Jde-li o věc samu, dle odvolacího soudu nelze použít ustanovení § 671 občanského zákoníku, neboť na nájem bytu se vztahuje odchylná úprava obsažená v § 685 až 716 občanského zákoníku, přičemž od zrušení předpisů o regulaci nájemného zde nebyl právní předpis, který by umožňoval jednostranné zvýšení nájemného; nájemné lze tak měnit jen dohodou smluvních stran. Současně odvolací soud připustil možnost podání žaloby na nahrazení projevu vůle, jejímž předmětem by byla povinnost žalovaného uzavřít dohodu o zvýšení nájemného, poučení v tomto ohledu však neposkytl, neboť sama stěžovatelka navrhla změnu žaloby; tato změna však nemohla být v odvolacím řízení připuštěna. V současné době je již účinný zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který lze pro úpravu nájemného do budoucna použít.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že městský soud ve svém rozsudku sice zrekapituloval judikaturu Ústavního soudu k dané problematice, účelově ovšem vytrhnul jen pasáže podporující jeho závěr, že žalobě nelze vyhovět. Zejména tak učinil u (dle ní) stěžejního nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.), z něhož stěžovatelka volně cituje a v němž se dle její interpretace vyslovuje názor, že přijetím nové právní úpravy ve věci regulace nájemného může být protiústavní stav spočívající v absenci takové úpravy pouze ukončen, nemohou však jím být reparovány důsledky nečinnosti zákonodárce či protiústavní činnosti vlády. Na uvedený nález pak dle stěžovatelky navazují nálezy ze dne 21. 3. 2006 sp. zn. I. ÚS 717/05, ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. I. ÚS 489/05 a ze dne 13. 7. 2006 sp. zn. I. ÚS 47/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 64, svazek 41, nález č. 80, a svazek 42, nález č. 137), jejichž obsah je v ústavní stížnosti taktéž zmiňován s námitkou, že městský soud v duchu přetrvávajícího formalismu obecných soudů odmítl aktivně vystoupit na ochranu jejích práv. Pokud tento soud poukazoval na existenci zákona č. 107/2006 Sb., opomněl, že takový důvod - jak má plynout z výše uvedeného - nemůže obstát, kromě toho zmíněný nález I. ÚS 489/05 byl vydán až po nabytí účinnosti daného zákona. Také odkaz odvolacího soudu na § 216 odst. 2 občanského...