I.ÚS nº 2517/08 of I, February 24, 2009

• Judge: Wagnerová Eliška
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 24, 2009
• Issuing Organization: I

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - FO

Dotčený orgán

SOUD - MS Praha

SOUD - OS Praha 9

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.1

Dotčené mezinárodní smlouvy

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.3 písm.d

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 234 odst.1141/1961 Sb., § 278 odst.1, § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 134 odst.2, § 282 odst.1, § 277

Předmět řízení

právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování

základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)

základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole

právo na soudní a jinou právní ochranu /nezávislý a nestranný soud

Věcný rejstřík

obnova řízení

důkaz

trestný čin

znalecký posudek

---

Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2009 v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti S. Z., zastoupeného JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360, 143 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 5 To 279/2008 a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 24 Nt 3/2008, takto:

1. Postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 5 To 279/2008 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 24 Nt 3/2008, porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Tato rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění :

I.

1. Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví specifikovaná rozhodnutí obecných soudů. V ní uvedl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 21 T 78/2005 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 67 To 144/2006 uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Uvedeného trestného činu se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 7. 10. 2004 kolem 17:00 hod. v Praze 9 - Újezd nad Lesy, v ulici Novosibirské 588, maskovaný čepicí a punčochou přetaženou přes hlavu, vstoupil do pobočky České spořitelny a. s., kde přistoupil k přepážce č. 2 a pistolí, kterou měl v ruce, namířil na zaměstnankyni spořitelny A. V. se slovy: "Toto je přepadení, chci peníze!" po ní požadoval vydání finanční hotovosti. Poté, co mu sdělila, že má na přepážce nainstalovaný časový zámek a žádnou hotovost při sobě nemá, přistoupil k přepážce č. 1, kde pistolí namířil na zaměstnankyni spořitelny H. J. a se slovy: "Toto je přepadení, chci peníze!" opět požadoval vydání finanční hotovosti, na což z obavy před splněním hrozby střelnou zbraní svědkyně J. zareagovala tak, že mu vydala čtyři sáčky s kovovými mincemi v celkové hodnotě 700,-Kč, které z přepážky sebral, a z pobočky i s finanční hotovostí uprchl, přičemž před Českou spořitelnou nasedl do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky ŠKODA Favorit, tmavě červené barvy, opatřeného odcizenou reg. značkou, ve kterém čekala druhá dosud neztotožněná osoba, a poté společně odjeli s uvedeným vozidlem z místa činu neznámo kam, společným jednáním tak České spořitelně, a.s., se sídlem Praha 9, Novosibiřská 588 způsobili škodu v celkové výši 1.400,-Kč.

2. Dne 7. 1. 2008 podal obhájce za odsouzeného a v jeho prospěch návrh povolení obnovy řízení v této věci, neboť po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku vyšel najevo důkaz soudu dříve neznámý, který by mohl sám o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Návrh na povolení obnovy řízení byl odůvodněn především tím, že v průběhu doby od vydání pravomocného rozsudku o vině a trestu se podařilo opatřit důkaz související přímo se skutkovým dějem. Jím byl znalecký posudek z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechaniky, vypracovaný dne 17. 12. 2007 soudním znalcem prof. PhDr. J. S., DrSc. Znalecký úkon je zapsán pod pořadovým číslem 343-60/2007 a cílem vyžádání znaleckého posudku bylo určit tělesnou výšku pachatele loupežného přepadení banky, jehož pohyb byl zaznamenán na videozáznamu banky a tak zjistit, zda osoba (postava) zaznamenaného pachatele je totožná s osobou odsouzeného, nebo zda se může jednat o dvě různé osoby. Podle závěrů tohoto znaleckého posudku byl pachatel předmětného loupežného přepadení vysoký 179,7 cm ± 0,8 cm. Podle zprávy lékařky Vězeňské služby ČR Věznice Plzeň MUDr. K. ze dne 8. 2. 2008 činila výška stěžovatele 167,5 cm.

3. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel byl v původním řízení uznán vinným především na podkladě znaleckého posudku z oboru antropologie a jiné důkazy buď účast stěžovatele na skutku vyvracely, nebo nepotvrzovaly, jevil se být znalecký posudek z oboru kriminalistika, specializace forenzní biomechanika, jako zásadní, neboť se dle stěžovatele jedná o přímý stěžejní důkaz, který vyvrací vinu stěžovatele. Nově zpracovaný znalecký posudek obsahuje tedy novou skutečnost a je proto důkazem soudu dříve neznámým, který by mohl sám o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými i dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině stěžovatele. Proto právní zástupkyně stěžovatele navrhla, aby byla povolena obnova řízení.

4. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl tak, že stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení zamítl, neboť neshledal důvody pro povolení obnovy řízení podle § 278 tr. řádu. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že nebyla prokázána existence nových skutečností či důkazů, které by byly natolik zásadního charakteru, že by ve spojení s již dříve známými důkazy a skutečnostmi mohly v daném řízení přivodit zásadní změnu předmětného rozhodnutí ve vztahu k otázce viny či trestu stěžovatele.

5. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost. Především namítal, že nový důkaz, znalecký posudek z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika, výraznou měrou zpochybnil správnost skutkových zjištění učiněných v původním řízení a navrhl, aby stížnostní soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, nebo aby po zrušení, stížností napadeného usnesení sám rozhodl o povolení obnovy řízení. Městský soud v Praze, jako soud stížnostní, ji však neshledal důvodnou a stížnost zamítl.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti dovodil, že napadenými rozhodnutími porušily obecné soudy jeho základní práva, a to právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále tvrdí, že bylo porušeno ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny a dále mělo být porušeno ustanovení čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4 Listiny a čl. 8 (správně čl. 8 odst. 1) Listiny, dále právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva) a též měl být porušen čl. 1 Ústavy ČR, dále právo na obhajobu, čl. 90 Ústavy ČR a údajně další.

7. Stěžovatel má za to, že pro povolení obnovy řízení postačuje pouhá pravděpodobnost změny původního rozhodnutí, aniž by zákon vyžadoval v obnovovacím řízení vytváření zcela nového skutkového zjištění. Vytváření nových skutkových zjištění by se zjevně vymykalo předmětu obnovovacího řízení, neboť přijmout meritorní rozhodnutí o vině přísluší soudu teprve na základě výsledků nového "hlavního líčení", ve kterém musí být provedeny jak důkazy provedené v původním řízení, tak i nové důkazy, které vedly k povolení obnovy řízení. Ze znění ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu plyne, že soud při rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení nemůže hodnotit nově najevo vyšlé důkazy a skutečnosti ze stejného hlediska, jako při hlavním líčení, neboť soudu v obnovovacím řízení přísluší hodnocení důkazů pouze z hlediska jejich novosti a dále z hlediska jejich významnosti, tedy zda jsou samy, nebo ve spojení se skutečnostmi nebo důkazy dříve známými schopny vést k novému rozhodnutí o vině a trestu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 6 Tz 54/1964). Proto...