I.ÚS nº 1169/07 of I, February 26, 2009

• Judge: Janů Ivana
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 26, 2009
• Issuing Organization: I

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - PO

Dotčený orgán

SOUD - NSS

SOUD - MS Praha

FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FŘ Praha

FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FÚ Brandýs nad Labem - Stará Boleslav

Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Typ výroku

vyhověno

odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Dotčené ústavní zákony

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 104 odst.4, § 109 odst.4, § 75 odst.2, § 76 odst.1 písm.c, § 76 odst.2, § 72 odst.1337/1992 Sb., § 70 odst.3, § 4740/1964 Sb., § 626 odst.1582/1991 Sb., § 118a odst.3

Předmět řízení

právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces

základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků

Věcný rejstřík

prekluze

platební výměr

správní soudnictví

lhůta

neplatnost

právní úkon

právní úkon/neplatný

daň/daňová povinnost

daňové řízení

---

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HMB, spol. s r. o., se sídlem U Učiliště 1644, Čelákovice, zast. advokátem Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., Botičská 4, Praha 2 proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č. j. 7 Afs 60/2006-92, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 6 Ca 242/2004-49, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 31. 12. 2003, č. j. 11780/03-130, a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. 12. 2002, č. j. 55210/02/057921/1555, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Finančního ředitelství v Praze a Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi jako účastníků řízení takto:

* Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č. j. 7 Afs 60/2006-92, došlo k porušení práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto se tento rozsudek zrušuje.

* Ústavní stížnost se v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 6 Ca 242/2004-49, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 31. 12. 2003, č. j. 11780/03-130, a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. 12. 2002, č. j. 55210/02/057921/1555, odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2007, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V ústavní stížnosti především namítá, že v daňovém řízení došlo k marnému uplynutí tříleté lhůty pro doměření daně stanovené § 47 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád" nebo "d. ř."), neboť běh této lhůty začal dne 1. 7. 1997 a daňová kontrola jako poslední úkon, kterým mohl být přerušen běh lhůty, byla zahájena dne 19. 7. 1999. Lhůta tedy uplynula dne 9. 7. 2002, dodatečný platební výměr však byl vydán dne 18. 12. 2002 a právní moci nabyl až dne 31. 12. 2003, tedy pět a půl roku po skončení zdaňovacího období.

   II.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 Ca 242/2004, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývá, že rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze (dále též "finanční ředitelství") ze dne 31. 12. 2003, č. j. 11780/03 - 130, bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. 12. 2002, č. j. 55210/02/057921/1555, kterým byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za zdaňovací období prosinec 1997 ve výši 510 781 Kč.

3. Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí Finančního ředitelství žalobou u Městského soudu v Praze, který je rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. 6 Ca 242/2004 - 49, zamítl.

4. Se závěry Městského soudu v Praze stěžovatelka nesouhlasila, proto podala proti citovanému rozhodnutí kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2007, č. j. 7 Afs 60/2006-92, zamítl. K námitce uplynutí prekluzívní lhůty pro vyměření nebo doměření daně Nejvyšší správní soud nepřihlédl (dále též NSS), neboť stěžovatelka měl tuto námitku uplatnit již v žalobě; neučinil-li tak, nemůže ji, dle názoru NSS, použít až v řízení o kasační stížnosti.

   III.

5. Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud účastníkům řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.

6. NSS uvedl, že stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze polemizuje s právním názorem NSS v otázkách aplikace tzv. jednoduchého práva. Jelikož námitky uvedené v ústavní stížnosti se v podstatě shodují s námitkami uvedenými v kasační stížnosti, se kterými se NSS již vypořádal v napadeném rozhodnutí, nepovažuje NSS za potřebné opětovně opakovat argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozsudku, na který v plném rozsahu odkazuje. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nelze tyto jeho závěry hodnotit jako stojící v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními. Nejvyšší správní soud má za to, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah rozsudku tamního soudu ze dne 13. 12. 2005, č. j. 6 Ca 242/2004-49. K námitce stěžovatelky, že v daňovém řízení došlo k marnému uplynutí lhůty pro doměření daně stanovené § 47 d. ř. uvádí, že tato námitka nebyla v žalobě vznesena, proto se jí soud nezabýval. Městský soud má dále za to, že nebylo v daném případě porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, neboť žaloba byla projednána při respektování všech procesních práv účastníků.

8. ...