III.ÚS nº 2822/07 of III, March 19, 2009

• Judge: Kůrka Vladimír
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: March 19, 2009
• Issuing Organization: III

Forma rozhodnutí

Nález

Význam

3

Navrhovatel

STĚŽOVATEL - PO

Dotčený orgán

SOUD - NSS

SOUD - MS Praha

Napadený akt

rozhodnutí soudu

Typ výroku

vyhověno

Dotčené ústavní zákony

1/1993 Sb., čl. 10, čl. 4, čl. 1 odst.1, čl. 89 odst.22/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

100/1932 Sb., § 1215/1949 Sb.54/1956 Sb., § 2, § 5 písm.b589/1992 Sb., § 3 odst.1 písm.c, § 5 odst.1 písm.a, § 5 odst.1 písm.b, § 5 odst.2

Předmět řízení

základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip důvěry v právo

základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip právní jistoty

základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole

pravomoc a činnost ústavních orgánů/mezinárodní smlouvy /sjednávání, přijímání, ratifikace a vyhlášení m. s.

právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy

právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/překvapivé rozhodnutí

Věcný rejstřík

mezinárodní smlouva

správní soudnictví

správní rozhodnutí

sociální dávky

pojistné na sociální zabezpečení

interpretace

---

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele SOCIÉTÉ AIR FRANCE, se sídlem 45 rue de Paris, 95747 Roissy CDG, Francouzská republika, zastoupeného Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2007, č. j. 3 Ads 7/2007-73, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, č. j. 12 Cad 26/2005-38, takto:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2007, č. j. 3 Ads 7/2007-73, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, č. j. 12 Cad 26/2005-38, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Cad 26/2005 se podává následující .

Rozhodnutím před správními soudy žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 11. 2004, č. j. 323-6003-4362-3.11.2005/Hů, bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 10. 2005 - platebnímu výměru č. 822/2449/05, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, ve výši 580 904 Kč. Ku vzniku nedoplatku na pojistném došlo tím, že stěžovatel nezahrnul v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c) bod 1, § 5 odst. 1 písm. a), b) a § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění platném do 31. 12. 2003 (dále jen "zákona č. 589/1992 Sb."), do vyměřovacího základu pro odvod pojistného za měsíce červenec 2003 - prosinec 2003 příjmy zúčtované v souvislosti s výkonem zaměstnání občanů Francouzské republiky a to D. L. F. a L. F., kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky a ve společnosti pracovali na základě pracovních smluv uzavřených dle francouzského práva. Podle žalované se na tyto osoby vztahuje Všeobecná úmluva o sociální potřebnosti ze dne 12. 10. 1948, uzavřená mezi Československem a Francií (zveřejněná pod č. 215/1949 Sb.), ve znění Dodatkové úmluvy č. 68/1970 Sb. (dále jen "Úmluva"), jež se v důsledku změny čl. 10 Ústavy (provedené ústavním zákonem č. 395/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2002) stala součástí českého právního řádu, a podle které francouzští státní občané, pokud vykonávají výdělečnou činnost na území České republiky, podléhají českým právním předpisům o sociálním zabezpečení (z hlediska této Úmluvy tedy nejsou považováni za "cizince s odlišnými právy a povinnostmi než mají čeští občané"). Žalovaná též uvedla, že právní situace těchto zaměstnanců byla nesporná do nabytí účinnosti novely čl. 10 Ústavy, jakož i od 1. 1. 2004, kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen "zákona č. 54/1956 Sb.); v období od 1. 6. 2002 do 31. 12. 2003 bylo (je) však nutno vzájemný vztah zákona č. 54/1956 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2003, a Úmluvy posuzovat "se zřetelem" k čl. 10 Ústavy (ve znění od 1. 6. 2002) a tudíž nelze na tyto pracovněprávní vztahy (i když se řídí "francouzským právem") aplikovat § 5 písm. b) zákona č. 54/1956 Sb., neboť Úmluva je tomuto právnímu předpisu "nadřazena".

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, č. j. 12 Cad 26/2005-38, byla žaloba zamítnuta. Při svém rozhodování vycházel soud (jak v odůvodnění uvedl) především z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. 3 Ads 21/2005-71, když uvedl, že v případě Úmluvy jde o tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána; jejím předmětem však nejsou lidská práva a základní svobody a tudíž sama o sobě nemůže být považována za bezprostředně závaznou a mající přednost před zákonem, neboť tomu ("před novelou Ústavy") bránilo její věcné zaměření. Novela Ústavy sice rozšířila okruh mezinárodních smluv, jež jsou součástí vnitrostátního právního řádu i mimo rámec těch, které se týkají lidských práv a základních svobod, avšak navíc podmínila jejich vnitrostátní účinky souhlasem Parlamentu, k čemuž v případě Úmluvy nedošlo...