Co nº 28 Co 342/2008 of Senát 28, February 02, 2011

• Resolution Date: February 02, 2011
• Issuing Organization: Senát 28

M ě s t s k ý s o u d v Brně rozsudkem ze dne 9. 4. 2008 zamítl žalobu, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 488 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši a z částek, jak je konkrétně specifikováno ve výroku č. I tohoto rozsudku (výrokem č. I.) a dále rozhodl, že žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho advokátky na náhradě nákladů řízení částku 52 276,70 Kč (výrokem č. II.).

Tímto rozsudkem rozhodl soud prvního stupně ve věci žaloby ze dne 9. 5. 2005, jíž se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení částky 47 250 Kč, kdy pod touto spisovou značkou spojil soud prvního stupně v průběhu řízení ke společnému projednání a rozhodnutí další sporné věci mezi stejnými účastníky vedené před soudem prvního stupně. V této a dalších spojených věcech se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení žalovaných částek v souvislosti se smlouvou ze dne 4. 5. 1995, na základě níž se žalovaný jako odběratel zavázal odebírat od žalobce jako dodavatele ve svém objektu servisní služby v oblasti telekomunikační techniky, přičemž tyto služby měsíčně fakturoval, dodatkem k této smlouvě ze dne 20. 1. 1995 bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaný jako odběratel bude hradit měsíčně 15 000 Kč žalobci jako dodavateli. Předmětné nároky, jež byly uplatněny v této žalobě a v dalších spojených věcech se týkaly zaplacení sjednané měsíční platby 15 000 Kč za konkrétní období roku 2001.

Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně poukazem na dokazování provedené především předmětnou smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb a návazné koupi telefonní ústředny ze dne 4. 5. 1995, výpisy z obchodního rejstříku, pracovní smlouvou ze dne 16. 4. 1997 uzavřenou mezi žalovaným a L. J., účastnickými výpověďmi L. J. a J. S., stížnostmi nájemců nebytových prostor v objektu žalovaného, korespondencí mezi účastníky a dalšími, jak je na ně v odůvodnění rozhodnutí blíže poukazováno. Své zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně dále mimo jiné těmi skutečnostmi, že mezi účastníky nebylo sporné, že mezi nimi byla uzavřena předmětná smlouva, bylo však mezi nimi sporné, zda žalovaný od této smlouvy ústně odstoupil již v roce 1997 (5. 9. 1997), smlouva tedy zanikla a žalobcův nárok (nároky) uplatněný (uplatněné) zmíněnými žalobami je tak nedůvodný. V tomto směru uvedl, že v řízení vyšlo najevo, že rozhodující otázkou pro posouzení této věci tak je, zda žalovaný prokáže své tvrzení o ústním (telefonickém) odstoupení od smlouvy, neboť poplatek za provádění servisu telefonní ústředny je ze strany žalobce požadován až za období sahající daleko za září roku 1997, kdy žalovaný podle svých tvrzení měl od smlouvy odstoupit. K tomu soud uvedl, že vzhledem k tomu, že k odstoupení mělo dojít ústní formou prostřednictvím telefonického hovoru, který dle tvrzení žalovaného vedl s Ing. K. za žalobce L. J. za žalovaného, to za hlasitého odposlechu, který slyšel J. S., vyslechl soud L. J. a J. S. jako účastníky řízení a jako účastníka řízení hodlal vyslechnout i Ing. K., protože však ze zdravotních důvodů účastnická výpověď Ing. K. nebyla možná, vycházel soud prvního stupně z jeho čestného prohlášení ze dne 14. 2. 2008 adresovaného soudu, v němž jmenovaný uvedl, že ve věci odstoupení od smlouvy se žalovaným nikdy nejednal. V tomto směru dále soud prvního stupně uvedl, že i přes omezenou důkazní sílu účastnické výpovědi však tato přichází v této projednávané věci v úvahu jako důležitý důkaz, neboť od smlouvy ze dne 4. 5. 1995 mělo být odstoupeno ústně formou telefonického hovoru. K tomu soud dále uvedl, že dle obsahu smlouvy ze dne 4. 5. 1995 bylo možno takto odstoupit, to s poukazem na ustanovení § 272 odst. 2 obch. zák. a soud tak vyhodnocoval věrohodnost výpovědi L. J. a J. S., stejně jako čestného prohlášení Ing. K., na základě takového posouzení, z hledisek, jež jsou v odůvodnění rozhodnutí blíže uváděna, a učinil závěr, že žalovaný svá tvrzení o odstoupení od smlouvy...